Na rozcestí / Vzlety a pády současného ukrajinského filmu

Rešerše ukrajinské kinematografie se podobá detektivní práci. Relevantní údaje o jejím institucionálním stavu se nakonec nejlépe získávají od přímých účastníků tamního dění. Následující text o situaci současného ukrajinského filmu tedy vznikl na základě rozhovorů se dvěma předními „insidery“. Prvním z nich je filmový kritik Dmitrij Desjaterik – Kyjevan a patriot; druhým režisér Sergej Loznica, Ukrajinec podle státní příslušnosti a kosmopolita podle výčtu dosavadních bydlišť, který bývá Západem přijímán jako lídr ukrajinského filmu, ačkoli své postavení v zemi shrnuje slovy: „Vždycky jsem byl vnímán jako ruskojazyčný režisér. Je jim příjemné, když Ukrajina díky mně dostává ceny, ale nemají pocit, že jsem jedním z nich.“ 

I když je Kyjevská Rus kolébkou slovanské kultury, ukrajinský film je nejmladší evropskou kinematografií. Ukrajina fakticky vznikla až po rozpadu Sovětského svazu, ale zrod vlastní samostatné filmové scény nemůže počítat ani oním rokem 1991. Veškerá instituční základna totiž ještě dalších dvaadvacet let fakticky tyla ze sovětského modelu. Až do událostí na Majdanu v roce 2014 byla tamní produkce a distribuce těsně provázána s Ruskem. Jak situaci glosoval Dmitrij Desjaterik: „V historii našeho filmu můžeme roky 1991–2014 vnímat jako...