Úvod k tématu: Postsovětské kino

Termín „postsovětské kino“ může na první pohled působit nepřiměřeně, nebo dokonce nepatřičně. Proč mluvit o postsovětských kinematografiích, když od rozpadu Sovětského svazu uplynulo skoro třicet let? Za tak dlouhou dobu je přece možné odstřihnout se od minulosti a vybudovat vlastní filmový průmysl. U většiny kinematografií, jimž se věnují následující texty, to však platí jen do jisté míry. Přechod od státního filmového monopolu k tržnímu modelu produkce jim v lepším případě způsobil vleklé potíže, v horším je přivedl rovnou na hranici krachu. Zatímco některé se teprve nedávno odrazily ode „dna“, jiné se dodnes potýkají s dědictvím sovětské i postsovětské éry ve filmové infrastruktuře a tvorbě.

To však není důvod tyto kinematografie opomíjet. Ačkoli netrhají rekordy ve sbírání prestižních festivalových cen, v posledních letech se pozoruhodně rozvíjejí nebo zažívají proces „sebeuvědomění“. Důkazem jsou nové trendy nebo autoři, kteří natáčejí výsostně aktuální filmy i s ohledem na vyostřenou společensko-politickou situaci v konkrétních regionech. Právě politika silně ovlivňuje, o čem a jak tito autoři vyprávějí, případně jak bývají omezováni ve svých vyjádřeních. Téma tedy nahlíží do současnosti i nedávné minulosti několika vybraných kinematografií,...