Nesamozřejmá detektivka a samozřejmý zločin / Oddechový čas krimi žánru v první polovině šedesátých
Ve druhé polovině šedesátých let nastal strmý rozvoj československých filmových detektivek. Naopak situace žánru se v první polovině dekády, spojené s nástupem ambiciózních filmařů nové vlny, zdála žalostná. Například podle rozboru činnosti Filmového studia Barrandov z konce roku 1962 „nebyl [loni] natočen ani jeden film dobrodružného nebo detektivního charakteru“. Plán barrandovské dramaturgie z roku 1963 zase upozorňoval na již několik let trvající „naprostý nedostatek dobrodružných filmů a detektivek“. O rok později se ve stejném dokumentu přímo rezignovaně konstatovalo, že „nadále stagnuje oblast dobrodružného žánru a detektivky“.
Detektivky přitom tehdy v Československu zažívaly zjevnou renesanci: pronikaly do vydavatelských plánů, rozhlasových pořadů, na divadelní jeviště, zakotvily coby původní tvorba na obrazovkách Československé televize. V roce 1962 vyšla monografie Umění detektivky Jana Cigánka, o tři roky později dodnes vlivné Nápady čtenáře detektivek Josefa Škvoreckého. V daných souvislostech se na první pohled zdá, že hraný film této příhodné situace vůbec nevyužil. Avšak i toto zdánlivě prázdné mezidobí může přinést podnětná poznání o žánru, který si hledal cestu k překonání onoho „naprostého nedostatku“.
...