My děti ze stanice Letná / My děti ze stanice Zoo

My děti ze stanice Zoo, syrový autobiografický materiál popisující život berlínských teenagerů závislých na heroinu, má v českém prostředí unikátní postavení. Pro spoustu současných mileniálů byly původní kniha (1978) nebo stejnojmenný film v režii Uliho Edela (1981) prvním popkulturním vstupem do autentického světa drog. Je to látka, pomocí níž si fanoušci zvykli hodnotit všechny ostatní příběhy o narkomanech a s trochou nadsázky se určitě dá tvrdit, že když se ve střední Evropě řekne heroin, fanoušky automaticky nenapadne Trainspotting, ale právě autobiografické vyprávění čtrnáctileté Christiane F. Jak v takové situaci notoricky známý příběh restartovat tak, aby jeho nová verze dávala smysl a k původnímu vyprávění doplnila něco aktuálního?

Od zveřejnění prvních záběrů bylo jasné, že novému osmidílnému seriálu My děti ze stanice Zoo se to nepovede. Seriál na nich působil nepatřičně vyčištěným dojmem, jednotliví protagonisté připomínali spíš instagramové influencery než narkomany padající na dno. Uvěřitelné atmosféře v očích českých diváků nepomohl ani fakt, že se velká část německého seriálu natáčela v Praze. Nový seriál má nakonec s původním příběhem společného jenom málo. Svou vizualitou a celou...