Malé velké filmy

V poslední době jsem se znovu díval na filmy Před soumrakem (Richard Linklater, 2004), Blue Jay (Alexandre Lehmann, 2016), Expres na západ (Tommy Lee Jones, 2011), 10 položek a méně (Brad Silberling, 2006), My Dinner With Andre (Louis Malle, 1981) a Pilotova žena aneb Nelze myslet na nic (Eric Rohmer, 1981). Označil jsem si je pro sebe jako „malé velké filmy“. Působí totiž skromně a lehce, přitom ve mně dlouho doznívají a hovoří o zásadních životních momentech. Navíc jsou si v řadě věcí podobné.

Začínají osudovým setkáním. Muž potká ženu, kterou několik let neviděl. Dva kamarádi se po letech sejdou a jdou společně na večeři. Jeden člověk zabrání druhému v sebevraždě. A toto osudové setkání je rozvíjeno po celou stopáž filmu. Někdy v jedné situaci, častěji v sérii epizod. Odehrávají se na omezeném množství lokací. V jedné restauraci, v jednom bytě, po cestě ze samoobsluhy do práce či domů. Odehrávají se v omezeném časovém úseku. Během jedné noci, během dne a noci, během jednoho večera.

Stojí na propracovaných a uvěřitelných postavách, které jsou ve vzájemném kontrastu. Stojí také na propracovaných a uvěřitelných dialozích. Bohatý herec se baví s prodavačkou o kvalitě oblečení, které mají na...