1000 a jeden Kaufman / Narcistní podoby autora, který se nemůže vystát

„Kdyby tento film napsal Kaufman, byl by to sáhodlouhý výčet rádoby chytrých nápadů, završený troškou nezasloužené emocionální brutality a následovaný rekurzivní řetězovou reakcí, při níž vyjde najevo, že náš autor má autora a ten má také autora, který má vlastního autora, který má autora a tak dále, a tak zanechá obecenstvo vyčerpané, deprimované a – co je nejnehoráznější – podvedené. (…) Kaufman je monstrum, tuctové a prostoduché, monstrum nevědomé si vlastní závratné neschopnosti.“ Tam, kde jiní vidí přednosti Kaufmanova charakteristického metastylu, vidí stěžovatel zlomyslný naschvál na publikum a neodpustitelné umělecké selhání, které odráží osobnostní plytkost filmaře samotného. Nařčení z přílišné jednoduchosti nebo prvoplánovosti ve spojení se scenáristou vzpomínkové „road movie“ Věčný svit neposkvrněné mysli (2004) či režisérem zacykleného filmu Synekdocha, New York (2008) lze ale obhájit jen stěží.

Výše zmíněný citát by mohl být ve světle více než dvacetileté Kaufmanovy kariéry, Oscara za nejlepší scénář a řady dalších ocenění z mezinárodních festivalů jen přepáleným výplodem frustrovaného filmového kritika. Kdyby jeho autorem nebyl sám Charlie Kaufman, který v loni vydaném románu Antkind skrze...