Christopher Nolan a smysl filmového zvuku

Na to, že Tenet měl zachránit kina, je pozoruhodné, že by byl daleko příjemnější, kdyby byl opatřen titulky. Co má sakra Christopher Nolan proti dialogům?“ napsal na začátku loňského září na Twitter americký filmový kritik Scott Mendelson. Nebyl jediný. Po premiéře Nolanova jedenáctého celovečerního snímku čeřila vody internetu debata o nesrozumitelnosti dialogů a přehnané pompéznosti zvukových efektů. Vyhledávač Google měl na začátku září zalogovaných kolem pěti tisíc odkazů obsahujících spojení „Tenet Sound“. Filmový mix byl jedním ze žhavých témat internetu a takřka každé světové médium, v čele s britským deníkem The Guardian, otisklo alespoň jeden článek o nesrozumitelnosti zvukového mixu Nolanova čas a prostor ohýbajícího blockbusteru. Stížnost z úvodu přitom hlavně odhaluje, jak málo je problematika filmového zvuku pro širší veřejnost srozumitelná. 

U Nolanových posledních filmů se tak pátrá po technologických příčinách nesrozumitelného zvukového mixu a debata o zvuku snadno zbloudí do slepých uliček argumentačních klamů – například zaznívají teze, že pouze konzervativně smíchaný film může být dobrým filmem, že excentrický přístup ke zvuku je způsoben přehnanými technickými možnostmi zvukařů nebo že Christopher Nolan zkrátka nevěnuje...