Jako dítě pod stolem / Rozhovor s Michaelou Pavlátovou
Více než čtyři roky strávila režisérka Michaela Pavlátová, nominovaná v minulosti na Oscara za nejlepší krátký animovaný film Řeči, řeči, řeči…, prací na svém celovečerním debutu Moje slunce Maad. Adaptace románu Frišta o životě evropské ženy v kábulské rodině vznikla jako náročná mezinárodní koprodukce. Aktuálně prochází posledními fázemi výroby a nad předfinální verzí vznikl i rozhovor o dlouhé cestě, která se blíží k cíli. Je z něj patrná autorčina úleva po náročném procesu, kdy si film prošel mnoha proměnami. Perfekcionistická animátorka, zvyklá pojmout vlastnoručně všechny fáze produkce, byla nucena najít kompromisnější animovaný styl i vypravěčský postup, který bylo možné delegovat rozsáhlému týmu. Režisérčiny odpovědi snímají z animace její domnělé roztomilé kouzlo a představují ji jako logisticky, mechanicky a produkčně náročnou.
Všechny vaše dosavadní dlouhometrážní filmy byly hrané a krátkometrážní animované a slavila jste s nimi výrazné úspěchy. Za Repete jste například získala Zlatého medvěda v Berlíně. Proč jste se rozhodla pro celovečerní animovaný film?
Chtěla jsem změnu. Jednoho dne jsem si uvědomila, že už mi nestačí krátkometrážní animované filmy. Krátký formát sice pořád...