Osamělost amerických cest / Portrét Kelly Reichardt a jejího tvůrčího přístupu

Touha po lepším životě je ze své podstaty politická. Otázka, kdo ho skutečně potřebuje a kdo na něj dostane šanci, se opakovaně objevuje v tvorbě přední představitelky současného amerického nezávislého filmu Kelly Reichardt. Její nekonvenční kriminální dramata (Řeka trávy a Noc přichází), křehké buddy filmy (Stará radost a První kráva) nebo antiwesterny (Zkratkou v Oregonu) vždy obývají postavy nucené vyrovnat se s vlastními izolovanými a osamělými životy na okraji, které mají daleko k naplnění velkých slibů amerického snu.

Jsou to povětšinou postavy v pohybu, ztracené, na cestě – ať už na doslovné nebo metaforické, emocionální. Jsou to často i postavy nepřijímané – což možná odráží i vlastní traumatizující zkušenost Reichardt z jejích začátků u debutu Řeka trávy (River of Grass) z roku 1994, kdy se střetla se sexismem pánského filmařského světa. Postavy jejích filmů touží po lepších místech a životech, jež nedokážou najít a uchopit. Buď kvůli své domýšlivosti, nebo proto, že hledají na špatném místě či jim v tom brání nespravedlivé systémy patriarchátu a kapitalismu, jenž odsouvají štěstí mimo jejich dosah. 

Stylově a formálně je Reichardt řazená...