Člověk člověku zombíkem / The Last of Us: Part II
Již od prvních filmů George A. Romera slouží příběhy z fikčních postapokalyptických zombie světů k nahlížení člověka v extrémních situacích, v nichž je pro záchranu života svého či svých nejbližších nucen obětovat určitou část svého lidství. Samotní živí mrtví jsou často pouhý katalyzátor (někdy i metafora) rozkladu společnosti a její morálky. Zejména v příbězích odehrávajících se až s odstupem od propuknutí apokalypsy, je důraz vždy nakonec přesměrován na konflikty člověka s člověkem a na násilí v rámci vlastního druhu. První Last of Us (odehrávající se dvacet let po propuknutí nákazy) pro svou délku a komorní zacílení na dvojici postav staví především na osobním konfliktu, kde širší kontext zůstává nerozvinut. Dějový záběr pokračování je již daleko společensky rozmáchlejší, rozvíjí vedlejší dějové linky a rozšiřuje celkový fikční svět hry.
Stejně jako grandiózní komiksová série Živí mrtví i pokračování Last of Us líčí fungování rozdílných společenství, která se v postapokalyptickém světě naučila přežívat a v jistém ohledu i normálně žít. Největší nebezpečí již nepředstavují zombie (ve světě Last of Us jde o nakažené virem, který byl pravděpodobně vyvíjen jako...