Člověk člověku zombíkem / The Last of Us: Part II

8. 10. 2020 / Michal Böhm
videohra
Placený

Již od prvních filmů George A. Romera slouží příběhy z fikčních postapokalyptických zombie světů k nahlížení člověka v extrémních situacích, v nichž je pro záchranu života svého či svých nejbližších nucen obětovat určitou část svého lidství. Samotní živí mrtví jsou často pouhý katalyzátor (někdy i metafora) rozkladu společnosti a její morálky. Zejména v příbězích odehrávajících se až s odstupem od propuknutí apokalypsy, je důraz vždy nakonec přesměrován na konflikty člověka s člověkem a na násilí v rámci vlastního druhu. První Last of Us (odehrávající se dvacet let po propuknutí nákazy) pro svou délku a komorní zacílení na dvojici postav staví především na osobním konfliktu, kde širší kontext zůstává nerozvinut. Dějový záběr pokračování je již daleko společensky rozmáchlejší, rozvíjí vedlejší dějové linky a rozšiřuje celkový fikční svět hry. 

Stejně jako grandiózní komiksová série Živí mrtví i pokračování Last of Us líčí fungování rozdílných společenství, která se v postapokalyptickém světě naučila přežívat a v jistém ohledu i normálně žít. Největší nebezpečí již nepředstavují zombie (ve světě Last of Us jde o nakažené virem, který byl pravděpodobně vyvíjen jako...

Zpět

Přečtěte si celý článek

Tento článek je zamčený.
Přečíst si jej můžete po zakoupení daného čísla časopisu.

Koupit časopis

Máte číslo už zakoupené? Přihlaste se.

Přihlásit se

Sdílet článek

Článek vyšel v čísle

Film a feminismus

131 / říjen 2020
Více