Filozofický horor o úzkosti z bytí / Tvář
Sedmiminutová klíčová epizoda z alegorie Ingmara Bergmana Tvář (1958) patří do mé soukromé antologie fascinujících výjevů. Hlavní postava filmu, iluzionista a léčitel Albert Emanuel Vogler (Max von Sydow), se v ní pomstí za předchozí ponížení svému oponentovi, lékařskému radovi Andersovi Vergerusovi (Gunnar Björnstrand), který ho předtím pozurážel a fyzicky rozpitval (aniž přitom tušil, že autopsii prováděl na jiném, skutečně mrtvém člověku). Bergman, jeden z průkopníků moderních existenciálních dobrodružství, snímek natočil mezi svými známějšími tituly. Tvář lze tak chápat jako žánrově nejednoznačný předěl mezi předchozími, přehledněji strukturovanými a snadněji čitelnými snímky Sedmá pečeť (1957) a Lesní jahody (1957) a pozdější středověkou baladou Pramen panny (1960). Méně známý příběh o skupince iluzionistů je však vzhledem k tematice i přesahům kvintesencí celé autorovy tvorby.
Buď se mi to zdá, nebo…
Scéna zrcadlí kontrast mezi sebevědomým racionalismem – uvízlým ve schématech matematických vzorců, fyzikálních pouček, přírodopisných kategorií a anatomických škatulek – a svobodnou imaginací, kterou do žádných schémat spoutat nelze a jež je...