Slyšet film

Text dokumentaristky, kurátorky a herečky Johany Ožvold je první v nové rubrice Kamera-pero, kde dostávají prostor tuzemští tvůrci, aby psali o tom, jak přemýšlejí o své tvorbě, jak uvažují o kinematografii a jejích proměnách nebo jak vnímají aktuální kauzy či dění v oboru (doma i ve světě).

Moment, kdy jsem pocítila potenciál vyprávění zvukem, byl vlastně omyl. Tento iniciační zážitek byl i spouštěč, kdy mě napadlo, že bych mohla jít studovat filmovou školu. Byla jsem po operaci a několik měsíců strávila na lůžku a na vozíku. Půl roku v kuse jsem tak sledovala filmy a poslouchala rádio, rozhlasové hry, audioknihy a hudbu. Jednoho dne jsem vložila do čtečky vypálené CD, na kterém bylo fixou napsáno Nouvelle vague. Následovala hodina a půl audio krásy. Ležím a poslouchám poutavou experimentální rozhlasovou hru, i když nerozumím francouzsky a vůbec netuším, o čem je.

Uhranula mě zvuková skladba, práce s prostorem, mnohovrstevnatostí. Bylo to komplexní, odvážné a kompozičně dokonalé. Ještě než nahrávka skončila, můj tehdejší kluk se mě pobaveně zeptal, jestli je záměr, že nekoukám na film, ale poslouchám ho. Došlo mi, že mě nadchla zvuková stopa k filmu! Pod jejím vlivem a s cílem z...