Festivaly už budou navždy jiné / Rozhovor s uměleckou ředitelkou Visions du Réel Emilií Bujès

Letošní ročník festivalu dokumentárních filmů Visions du Réel se neuskutečnil klasicky v Nyonu na břehu Ženevského jezera, nýbrž kvůli pandemii koronaviru kompletně on-line. Umělecká ředitelka Emilie Bujès a její tým jej připravili ve zrychleném režimu a s přesvědčením, že není možné letos divákům nic nenabídnout, i když není jasné, „jestli je to bude vůbec zajímat“. Rozhovor vznikal takřka symbolicky během konání virtuální verze canneského filmového trhu Marché du Film a zaměřuje se nejen na letošní ročník Visions du Réel, ale i na festivaly obecně, jejich budoucnost, možnosti a limity. 

Když jste pro časopis Screen Daily začátkem května hodnotila letošní virtuální ročník Visions du Réel, mísil se ve vás smutek s nadšením. Jaké emoce převládají nyní s větším odstupem?

Letošní ročník vnímám stále rozporuplně. Přichystali jsme standardní festival, který jsme následně za vynaložení obrovské energie předělali do on-line prostředí. A teď to celé působí jako sen, jako že se ve skutečnosti nic nestalo. Hlavně jsme přišli o satisfakci, kterou obvykle pociťujeme na konci každého ročníku. Člověk chystá festival, pracuje na něm celý rok. Když se pak koná, je to skvělé – seznámíte se s řadou lidí a sdílíte emoce s diváky. Je to...