Jen o něco lepší filmy / Andrej Andrejevič Tarkovskij

Narodil se v roce 1970 do rodiny tehdy už světoznámého režiséra Andreje Tarkovského. Ke svému otci vzhlížel a o to více jej zasáhlo, když se kvůli tlaku sovětského režimu ocitl ve svých dvanácti letech bez něj. Odluka trvala čtyři roky, a když se opět setkali, bylo to pouze na rok. Andrej Tarkovskij zemřel v roce 1986 a svůj poslední film – Nostalgii – věnoval svému synovi Andreji Andrejeviči Tarkovskému. Ten se stal správcem uměleckého archivu, který postupně shromažďuje ve Florencii, v domě, kde jeho otec prožil poslední rok života. Z archivních materiálů vytvořil Andrej Tarkovskij ml. dokumentární portrét, který pod názvem Andrey Tarkovsky. A Cinema Prayer (Andrej Tarkovskij: Filmová modlitba) uvedl letos na festivalu v Benátkách, který jeho otec vyhrál v roce 1962 s filmem Ivanovo dětství. „Ačkoli mě těší, že můj film do programu vybrali,“ podotýká Andrej Tarkovskij ml., „je nutné zmínit, že pořád je to víc o něm než o mně. Nebýt mého otce, tak bych tady nebyl.“

O Andreji Tarkovském vzniklo mnoho studií a knih. Co přesně ve vás vyvolalo pocit, že je ten správný čas přijít s novým filmem, jenž jste nazval dokumentárním autoportrétem?

Počátečním bodem jakékoli umělecké práce je okamžik,...