Úvod k tématu: Film po sametu
Před třiceti lety se většina domácích filmařů radovala z nově získané svobody, z pádu cenzury nebo zrušení jiných omezení, která se ještě nedávno vznášela nad jejich tvorbou. Zároveň se však mnozí začali obávat o vlastní profesní budoucnost v naprosto odlišných poměrech filmového průmyslu. Přibližně touto dobou před třiceti lety poslali čeští filmaři novému prezidentu Václavu Havlovi dopis, v němž vyjádřili svůj strach z dopadu tržních mechanismů, které tragicky zasáhnou původní českou tvorbu. Hned zkraje devadesátých let, kdy se roční celovečerní výroba snížila z průměrných třiceti na desítku titulů, to vypadalo, že se podobné předpovědi dost rychle naplňují.
Volnost tvorby spolu s nejistou budoucností tedy vystihovaly stav a atmosféru československé kinematografie na přelomu dvou režimů, kdy se radikálně proměňovalo celé filmové odvětví. Brzy po listopadu 1989 zanikly řídící orgány státní kinematografie, ačkoli před privatizací filmových studií výroba ještě nějakou dobu fungovala dle starých pořádků. Kromě toho se už vynořovaly soukromé produkční iniciativy, na distribuční trh pronikaly zahraniční společnosti, jejichž nabídka beztak nezabránila poklesu návštěvnosti a počínajícímu úbytku klasických kin. V přelomovém režimu se ocitala i samotná...