Výmešky maskovaných akademiků / Brak jako gimmick

V roce 2005 se uskutečnil v žižkovském kině Aero první ročník Festivalu otrlého diváka. Čtyři z jeho dramaturgů – Antonín Tesař, Jiří Flígl, Jiří Blažek a David Čeněk – stojí za „čítankou filmového braku“, vydanou nakladatelstvím Casablanca. Publikaci Krev, slzy a sperma s každoroční přehlídkou „nejpůsobivějších, nejsměšnějších, nejzapadlejších i nejbizarnějších hororů, extrémů, akčňáků, krváků, campů, béček, céček i péček“ nespojuje jen důraz na filmové produkty a žánry, které festival představuje. Cirkusovou rozvernost „otrleckých“ interaktivních projekcí evokují i papírové brýle s genitálními výřezy určené ke zmírnění psychických následků četby či přiložený blanket pro ventilaci stížností na porušení autorských práv.

K výtvarné stylizaci festivalu navíc odkazuje i obálka Zuzany Blaštíkové s (pravděpodobně syntetickými) stříkanci titulních tělních tekutin. Samotné texty však míří za hranice pravidelných návštěvníků festivalu, a dokonce i mimo okruh fanoušků okrajových či „pokleslých“ oblastí kinematografie. Představují místy až překvapivě seriózně koncipované sondy do výroby, propagace, prodeje a sledování filmů (a zdaleka nejen těch brakových); a spolu s tím odhalují, jak moc závisejí obsah, forma, estetika i kulturní význam...