Kolonizátor, nebo adoptivní rodič? / Supertelevize jako značková identita Netflixu
Co máme na mysli, když hovoříme o „seriálu (či filmu) od Netflixu“? V jakých ohledech se touto otázkou dotýkáme problému autorství, vlastnictví nebo uvádění? Přestože se v tak kolosální, a přitom tak bedlivě střežené videotéce těžko nalézá jednotný „značkový“ přístup k produkovanému a distribuovanému obsahu, lze se o to alespoň pokusit. Netflix může letmo vyhlížet jako odosobněný – a zároveň „na míru“ personalizovaný – velkoobchod se smíšeným, pestrobarevně obaleným zbožím, jež se ztrácí v nekonečných otáčivých poličkách. V tom, jak svoje zboží tato videotéka prezentuje, kurátoruje a produkuje, nicméně následuje řadu konkrétních, hůře či lépe uchopitelných strategií.
Šéfové Netflixu nejednou vyjádřili přání, aby jejich společnost byla mezi on-line videotékami jakousi zlatou rybkou, která všem divákům splní jejich přání. Za tímto uvažováním stojí představa, že pokud si na Netflixu vybere v podstatě každý, stane se tato služba nepostradatelnou součástí většiny domácností. To je pro Netflix důležitý cíl i proto, že jedním z klíčových parametrů, od nějž se odvíjí hodnota jeho akcií, zůstává nadále množství předplatitelů, nikoli sledovanost. Vzhledem k narůstající konkurenci na poli internetových videoték se však tato vize všezahrnující služby oslovující...