Příliš nevinný příběh elektronické hudby / The Sound Is Innocent

Už jste takovou hudbu někdy slyšeli, ptá se televizní reportérka návštěvníka, který právě opouští premiérové představení francouzské hudební avantgardy šedesátých let. Ne, nikdy. A poslechli byste si podobnou hudbu znovu? Určitě, pokud by byla zadarmo, odpovídá návštěvník a v několika slovech tím shrnuje celý tehdejší étos. Autentický záznam diváckých reakcí, na který režisérka a dokumentaristka Johana Ožvold ukazuje na začátku svého filmu The Sound Is Innocent, nás okamžitě přesouvá do doby, kdy bylo všechno možné.

Je to hodně intelektuální hudba, fascinuje mě, že vzniká přímo v mozku, svěřuje se na kameru starší dáma a je viditelně nadšená. Další z návštěvnic raného elektronického koncertu zase tvrdí, že posluchači byli právě svědky podobné revoluce, jako když Igor Stravinskij v roce 1913 v Paříži poprvé uvedl svůj balet Svěcení jara. Dodává, že dnes nám tahle hudba možná přijde zvláštní, za několik málo let ale budou podobné zvuky úplně přirozené. Posluchači jsou nebývale tolerantní, zažíváme něco, na co už nejsme zvyklí: lidé se těší na budoucnost, těší se, jakými změnami projde hudba a umění, elektronické zvuky je překvapují, berou je ale jako součást přirozeného pokroku, kterým si společnost nutně musí projít....