Jednou fraška, podruhé tragédie / Parazit
Pong Čun-ho stejně jako jiní jihokorejští režiséři rád střídá žánry. Často v rámci jednoho filmu. Jeho snímek Parazit, vítěz letošní Zlaté palmy z festivalu v Cannes, představuje v tomto ohledu záludnější úkaz než krimi Pečeť vraha, monster horor Mutant či postapokalyptická sci-fi Ledová archa. Vyprávění není semknuté konvencemi jednoho zavedeného žánru, které by Pong různě modifikoval nebo odmítal naplnit. Formálně svébytný, emocionálně bohatý a vývojem nepředvídatelný film se proměňuje čistě na základě toho, jak postavy pohlížejí a reagují na určité situace.
Ani zlo není oproti běžným žánrovým filmům koncentrováno do konkrétního monstra či padoucha. Projevuje se v činech, k nimž se hrdinové uchylují ve snaze získat a udržet si určitý společenský status. Skutečným antagonistou, na kterého Pong ukazuje prstem s nadhledem namísto moralizování, je vykořisťovatelský kapitalismus založený na sebestředném a přehlíživém postoji k realitě. Ve filmu jde o neviditelnou, nepřetržitě působící sílu, která v lidech posiluje touhu žít životy někoho jiného.
Řez znesvářenou společností tentokrát jeden z předních jihokorejských auteurů oproti Ledové arše nevede horizontálně, ale vertikálně. A...