Akademik neprůměrnosti / Bohdan Karásek
„Léta 2000–2010, tedy doba, kdy jsem vstupoval do kinematografie, byla z mého pohledu vůbec nejmrtvějším obdobím pro všechno producentské snažení způsobovat dobrou kinematografii. Bylo málo peněz ve Státním fondu kinematografie a málo producentů. Neznamená to, že by bylo málo talentů. Třeba Vojtěch Mašek, Martin Ryšavý, Pavel Klusák. Ale co vzniklo? V podstatě vznikaly filmy ,lidí z devadesátých let‘ – z mého pohledu už víceméně nerelevantní věci. Snažil se Václav Kadrnka, který ale uspěl příznačně právě až v roce 2010 snímkem Osmdesát dopisů. Petr Marek natočil film Láska shora, ale bez jakékoli podpory. A jinak už nevím.
Vzhledem ke svému vlastnímu úsilí jsem měl možnost pozorovat snahy svých talentovaných kolegů. Vojtěch Mašek je podle mě nejtalentovanější scenárista celé generace, ale ve filmu jako scenárista debutoval až filmem Křižáček. Což je samo o sobě paradox, protože to je zrovna velmi ,nemaškovský‘ scénář, a navíc – bylo mu v té době čtyřicet! Ta mrtvá dekáda by se tak dala vystihnout jako ,dojezd devadesátek‘ a jakési, řekl bych, ,reklamkářské snahy‘ nějak vyjít na úrovni. Snažil se o to producent Vratislav Šlajer a režisér Martin Krejčí... Ale scenáristé se u Vráti Šlajera stali v podstatě...