Režisér jako žádný jiný / Fenomén Tarantinovy hvězdnosti

Jméno Quentina Tarantina vyvolává v širokém povědomí obraz drzého, hubatého a originálního režiséra, k němuž si většina diváků dokáže přiřadit ostře řezanou tvář s výraznou spodní čelistí, vystouplou bradou a úzkými rty se svěšenými koutky. Přitom i poučený filmový fanoušek by si možná mnohem hůře vzpomněl na všech devět Tarantinových snímků. To, že nad jednotlivými tituly dominuje příběh o „šílenci z videopůjčovny“, je pro Tarantina příznačné. Režisér v sobě propojuje starší koncepce filmového autorství s režimem celebrit ve fungování současného Hollywoodu. Nejde jen o vlivného umělce, ale i o skutečnou hvězdu, pro niž autorské filmy představují jen jednu část mediálního obrazu.

Zrození autorských star

Když koncem sedmdesátých let vydal Richard Dyer svou knihu Stars o povaze, historii a možnostech zkoumání hvězdné slávy, filmové auteury jako kandidáty na tento typ proslulosti diskvalifikoval. Vrstevnatý hvězdný obraz s množinou často protichůdných významů totiž redukuje zkoumanou osobnost na pouhý textuální konstrukt, který se svým reálným předobrazem může mít pramálo společného. V případě hereckých hvězd, jejichž vysoká viditelnost zajišťuje oběh řady dalších paratextů, které se zdaleka nedotýkají jen tvůrčího a profesního...