Mládeži, rozchod / Genesis

Krátká nesmělá láska dvanáctiletých táborníků Félixe a Béatrice končí dlouhým objetím na závěr společných prázdnin. Ona mu na cestu říká něco, co nikdy neuslyšíme. Z loučení dětí rozprchávajících se do různých koutů Kanady je intenzivně cítit, že žádné chvíle vzájemnosti netrvají věčně.

Mocný efekt neslyšeného doplní v posledních vteřinách druhého fikčního filmu Philippa Lesage Genesis dráždivá nejednoznačnost neviděného. Sandrine, odcházející s Béatrice z tábora lesní pěšinou, se náhle ohlédne po slídivé kameře za svými zády a její tvář se rozzáří radostí. Vidí za sebou Félixe a těší se z pokračování romance svých kamarádů? Nebo děvčata nikdo nesleduje a Sandrine je šťastná, že ten proklatý Félix konečně zmizel z jejího života a Béatrice má znovu jen pro sebe? Reakce na divákovi skrytý podnět může směrovat jeho pozornost k přehlíženým, „nadbytečným“ vrcholům milostných trojúhelníků. Co když nás stydlivé námluvy chlapce a dívky odváděly od náznaků lesbické touhy jejich gardedámy?

Lesagovy filmy vyprávějí o lidech, kteří naplňují své vášně ztěžka kvůli své odlišnosti od sexuální normy. Protože subjekty jejich tužeb jsou jim nepřístupné či zákonně zapovězené, bývají třetí stranou jejich vztahových propletenců účeloví poskytovatelé společenských mimikry a různí fantazmatičtí náhradníci. Debutoví Démoni sledovali lásku desetiletého chlapce k dospělé učitelce, již si promítal do těla spolužáka, naivně svolného k hrám na mámu a tátu. Paralelní vhledy do života pedofilního vraha, maskujícího svou deviaci partnerstvím s nešťastnou dívkou, variovaly stejný model, platný i pro Genesis. Zde Lesage provazuje hned tři příběhy milostných trápení adolescentů. A výborné Démony převyšuje i tím, že se příčiny dětské neprůbojnosti, zklamání a vnitřního neklidu snaží lokalizovat, a to v socializačních metodách jejich vychovatelů.

Motiv prostupné a křehké hranice mezi kamarádstvím a láskou ze segmentu o Félixovi, Béatrice a Sandrine se navrací v příhodách šestnáctiletého gaye Guillauma, který svým vyoutováním ztratí milovaného nejlepšího přítele. K oblíbenému třídnímu klaunovi se spolužáci najednou staví rezervovaně a unikavě, uvolní tím ale prostor těm, s nimiž může Guillaume skutečně něco sdílet. Cestou ven z pseudovztahů ke vztahům skutečným je tedy prostá upřímnost, která zúží záběr „přátel“.

Třetí a rytmičtější variaci na ztrácení a nalézání spřízněných duší představuje promiskuitní turné Guillaumovy osmnáctileté sestry Charlotte po diskotékách a zdejších milovnících na jedno použití. Vcelku konvenční heterosexuální epizodou Lesage přesahuje citové světy sexuálních menšin. Právě její přítomnost však všechny protagonisty bez rozdílu spojí v roli obětí jednoho nepřítele: normotvorné a svazující společnosti. Ta se vynořuje v podobě všemožných pěšáků, třeba strážce rozcestí mezi dívčí a chlapeckou noclehárnou, ukončujícího každou večerní procházku Félixe s Béatrice stále stejným refrénem: „Tak, mládeži, rozchod. Ty tam, ty tam.“ Nebo zřízence z Guillaumovy školy, jehož životní náplní je napomínat na chodbách každého s nezastrčenou košilí do kalhot a obcházet po nocích noclehárnu s baterkou. Či profesora Perriera – tlučhuby, který namísto učení jen bezobsažně zastírá svou neznalost a z úzkých si vypomáhá osobními urážkami studentů. Guillaume rád s Perrierem polemizuje, rád jej i imituje, a Perrier jeho upřímně vyjadřované vidění světa nervově nezvládne. Raději vyhodí svého kritika za dveře, aby mohl intolerancí a ponižováním formovat mládež k obrazu svému dál.

Charlottě se sociální řád zjevuje v mužských stereotypních náhledech na ženy a v majetnické žárlivosti přítele Maxima, obávajícího se každého domnělého konkurenta, přestože sám navrhuje otevřený vztah. Pouze lidé z Charlottina příběhu používají mobily a v nich nainstalované aplikace je jistě inspirují, jak by měli žít. Vedle toxických vychovatelů z masa a kostí se tak Genesis dotýká i vlivu sociálních sítí, aniž by je zvýrazňoval tak jako například stylisticky dravější Osmá třída Boa Burnhama o plně zdigitalizovaném dospívání. I touto nevtíravostí působí Lesagův film jako příjemná ozvěna z minulých časů, aniž by ztrácel na aktuálnosti.