Úvod k tématu: Současný český seriál

Veškerá česky zacílená témata, která se v minulých letech objevila v Cinepuru, byla spojená s kinematografií. Současný český televizní seriál dosud stál stranou větší pozornosti Cinepuru a patrně se není příliš čemu divit. Zatímco v mezinárodním měřítku se v předešlých dekádách dynamicky vyvíjel či proměňoval, původní domácí produkce působila strnule, jako by se v ní dlouhodoběji nic moc zásadního nedělo (až na konkrétní výjimky, které dostaly prostor i v jiných rubrikách Cinepuru). Samostatné téma věnované českému televiznímu seriálu nasazujeme aktuálně právě proto, že se dojem této nerelevantnosti začíná pomalu, ale jistě rozplývat. Jen za poslední rok vzbudilo několik seriálů výrazný kritický a mnohdy i divácký ohlas – Most! a Zkáza Dejvického divadla, minisérie Vodník nebo televizní snímek Dukla 61.

Neměli bychom se však jenom kochat těmito úspěchy, které strhávají pozornost jako nejlákavější zboží z výkladní skříně. Pohlédneme-li za sklo dál, zjistíme, že české televizní prostředí se potýká s řadou často vleklých problémů, jež se později odrážejí i v celkovém profilu tvorby: od podfinancování projektů, přes stále konzervativní představy o publiku a jeho preferencích nebo neochotu riskovat, až třeba k otázce generačního oživení a potřebám změn v rozhodujících kompetencích. Ať už jde o veřejnoprávní a soukromé vysílatele či o on-line platformy, všude se v různé míře podepisuje vliv těchto a jiných problémů. I když následující příspěvky vesměs souzní s názorem o pozvolna se zvyšující úrovni české televizní tvorby, zároveň se dotýkají zmiňovaných zákulisních komplikací. Navzdory optimismu tak upozorňují na přetrvávající limity. Reflektují produkci odlišných televizních stanic a věnují se nikoli pouze dílům sklízejícím jednoznačný obdiv. U oceňovaných pořadů například zase vyjadřují určitou relativitu jejich úspěchu v porovnání se zahraničními protějšky.

Začínáme rozsáhlou anketou, která nechybí nikdy, když se v tématu zabýváme českým fenoménem. Tvůrci, producenti nebo odborníci spjatí s televizním prostředím v ní i otevřeně kriticky komentují současný stav domácích televizí a jejich programové náplně. Studie Jaroslava Pinkase pak porovnává seriál Svět pod hlavou s jeho původním britským vzorem Life on Mars a dospívá ke zjištění, že reprezentaci minulosti pojímá česká televizní fikce stále spíše konvenčně. Dorota Vašíčková výstižné shrnuje vývoj tuzemského on-line vysílání v posledních letech, a to na pozadí „vzestupu a pádu“ televize Stream, jež nedávno splynula s portálem Televize Seznam. Jana Jedličková se ve svém textu soustřeďuje na populární krimiseriály komerčních stanic Temný kraj či Mordparta z hlediska principu žánrové hybridizace, jež postupně proniká i do české televizní tvorby. Téma zakončuje rozhovor Martina Svobody s polským producentem a režisérem Dariuszem Jabłońským, který v české koprodukci momentálně natáčí realizačně ambiciózní krimi sérii Princip slasti. Zařazujeme ho jako příklad pohledu na české televizní (a filmové) prostředí zvenčí a také jako jistý protipól k rozhovoru s Janem Prušinovským, otištěnému v přední části čísla.