My dva a čas / Tranzit

Tranzit, nejnovější snímek jednoho z čelních představitelů tzv. berlínské školy Christiana Petzolda, staví na nejednoznačnosti. Už v prvních minutách se na povrch dostává výrazný rozpor. Hlavní hrdina Georg se skrývá před Němci v okupované Francii, ta však vyhlíží jako Francie dnešní. Zvědavě, ale s rozvahou se ohlíží za projíždějícími moderními dodávkami, v nichž se skrývají okupační síly, odchází do hotelu, kde vedle elektrických vypínačů na nočních stolcích stojí svíčky a psací stroje. Nejednoznačný časoprostor provází i Georgův pobyt v Marseille, kam utíká pod identitou zesnulého spisovatele. Dočasný úkryt je utkán z mnoha unikavých setkání, jež obnažují komplikované byrokratické systémy, dopady uprchlické krize, ale také romantické fantomy formou rozštěpených melodramatických útržků.

Ačkoli je Tranzit adaptací stejnojmenné knihy německé spisovatelky Anny Seghers z roku 1944, nesnaží se příběh tehdejších emigrantů jen přenést do dnešní Francie, ale ani jej didakticky nenásleduje formou historického filmu. Ať už by se Petzold rozhodl události ponechat ve čtyřicátých letech nebo by našel vhodný narativní a tematický klíč, jak látku přesadit do současnosti, jednalo by se o poměrně konvenční a přímé převyprávění....