Ženský úděl a trpící násilníci / Motiv znásilnění ve filmech Pedra Almodóvara
Dramata Ženy na pokraji nervového zhroucení (1988) a Vše o mé matce (1999) představují stěžejní body v tvorbě španělského režiséra Pedra Almodóvara. A to nejen proto, že za první byl nominován na cenu Americké filmové akademie za nejlepší cizojazyčný film a za druhý Oscara získal. Při jejich srovnání vyplynou na povrch zásadní Almodóvarova témata a principy jeho tvorby. Oba v sobě – ať už spletitostí zápletky či extravagantním vizuálem – nesou pozůstatky po režisérových nízkorozpočtových a excentrických tvůrčích začátcích, reprezentovaných díly jako Pepi, Luci, Bom a spousta dalších holek (1980) nebo Labyrint vášní (1982), jež se vyznačovaly camp estetikou a explicitním zobrazováním života sexuálních menšin a alternativních komunit.
Zároveň jsou určitým vyvrcholením Almodóvarových dlouhodobějších tendencí a zájmů. V případě Žen na pokraji jde o nadsazený spletenec melodramatických příhod pokoušejících ženskou soudružnost i rivalitu. Vše o mé matce zkoumá netradiční rodinné a přátelské vztahy deformované odchylkami od normálu v podobě těhotenství jeptišky nebo transsexuálního otce. Podobná témata jsou pak dále v Almodóvarově filmografii často rozvíjená...