Agnès Varda tady vždycky bude

10. 6. 2019 / Agáta Hrnčířová
portrét
Placený

Při rozmýšlení o tom, jak připomenout nedávno zesnulou režisérku Agnès Varda, jsme se místo standardního nekrologu rozhodli jinak: napíšeme o dvou vybraných snímcích. Konkrétně o L'opéra-mouffe a Všichni možní sběrači a já (Les glaneurs et la glaneuse). Jistě by se dalo vystopovat, co je na nich výjimečného, že jsme je upřednostnili před ostatními. Třeba že ten první je krátký a vznikl ještě před nástupem francouzské nové vlny a předtím, než se Agnès Varda sama proslavila, a druhý je zase drobný dokument natočený na digitální kameru pět let po jejím posledním díle, v důchodu filmové autorky. V L'opéra-mouffe lze tak vysledovat to, co předznamenává kariéru nejvýznamnější francouzské režisérky, v Les slaneurs et la glaneuse zase třeba návrat k dokumentu. 

Záměrně nevyjadřujeme poslední poctu autorce obvyklým ohlédnutím za životem a dílem. Místo toho nabízíme dvojí, nový pohled na dvě z jejích děl. Na znamení, že její dílo nestárne, že žije, že stále promlouvá a ve střetu s novými skutečnostmi přináší nové podněty.

L'opéra-mouffe (AH)

Agnès Varda měla neobyčejně blízky vztah k „lidem, kteří nejsou vidět“: sběrači, paběrkáři, rybáři,...

Zpět

Přečtěte si celý článek

Tento článek je zamčený.
Přečíst si jej můžete po zakoupení daného čísla časopisu.

Koupit časopis

Máte číslo už zakoupené? Přihlaste se.

Přihlásit se

Sdílet článek

Článek vyšel v čísle

Současný český seriál

123 / červen 2019
Více