Jonas Mekas / Z undergroundu na světlo světa

Jméno Jonase Mekase je neodmyslitelně spjato s americkou filmovou avantgardou a fenoménem tzv. spontánního filmu. Často se objevuje i mezi umělci undergroundu, ačkoli se takové zařazení zdá poměrně ošemetné. Litevský rodák sice musel kvůli vydávání samizdatových novin prchnout ze své země a dlouho se pak do ní nemohl vrátit. Celý život však tvořil zcela svobodně v západním světě, často s přispěním grantů. V činnosti organizační a publikační se zase snažil prosadit experimentální film jako alternativu komerční kinematografie a různě jej institucionalizovat, tedy vymanit z podzemních proudů undergroundu. Od roku 2008 až do své letošní smrti ve věku šestadevadesáti let byl Mekas dokonce svého druhu internetovou celebritou.

Mekasova první zkušenost s „undergroundem“ neměla s uměním mnoho společného a odehrála se dřív než často citovaný moment z roku 1949, kdy si emigrant po příjezdu do New Yorku koupil za půjčené peníze svoji první 16mm kameru Bolex. V roce 1944 v nacisty okupované Litvě totiž dvaadvacetiletý Mekas sepisuje na psacím stroji ilegální „undergroundové“ noviny kritizující okupační režim. Psací stroj mu je z tajné skrýše odcizen a Mekas tuší, že je jen otázkou času, kdy nacisté lapí zloděje, který je zavede zpět k jeho rodnému domu ve vesnici...