6 filmů z Febiofestu, které byste si neměli nechat ujít
Celých devatenáct sekcí a v nich desítky snímků a občas i nějaké televizní seriály. Program letošního Febiofestu už tradičně připomíná hustou festivalovou džungli, v níž se neobejdete bez spolehlivého kompasu. Najít směr můžete třeba s následujícími programovými tipy, jež upozorňují na filmy, které by byla škoda minout.
Manta (Kraben rahu, r. Phuttiphong Aroonpheng, Thajsko, Francie 2018)
Ze sekce Asijský pohled nejvýrazněji vystupují jména známých prověřených autorů: Tsai Ming-liang, Jia Zhang-ke, Brillante Mendoza. Nevšední podívanou nicméně slibuje i snímek jménem Manta debutujícího thajského režiséra Phuttiphonga Aroonphenga. Mysteriózní drama o rybáři, který zachrání záhadného němého muže, si pohrává se symboly i motivem záměny identit. Soudě dle kritických a diváckých ohlasů jde o mimořádně taktilní a smyslný film. Na loňské přehlídce v Benátkách vyhrál vedlejší sekci Orrizonti.
Kdyby ulice Beale mohla mluvit (If Beale Street Could Talk, r. Barry Jenkins, USA 2018)
Ještě více než k oscarovému Moonlightu se k novince Barryho Jenkinse vztahuje důrazné doporučení, že jinde než v kině jej nemá smysl vidět. Beale Street je nádherně pestrobarevná, radostná i teskná a sofistikovaně melodramatická. Nikdo další dnes neportrétuje černošské figury s takovou něžností jako Jenkins. Tímto snímkem se z něj stává přední americký lyrik, u nějž sice stále cítíte silný vztah k přiznaným filmařským vzorům (Claire Denis, Wong Kar-wai), ale zároveň víte, že si sám nachází vlastní rukopis.
Ostrým nožem (Ostrým nožom, r. Teodor Kuhn, Slovensko 2019)
Teodor Kuhn se ve zdařilém studentském filmu Momo o problémovém klukovi ze sídliště napojil na početnou vlnu slovenských syrových dramat s dokumentárními prvky, které zaznamenávaly úspěch především na mezinárodních festivalech. Z této poetiky zčásti vychází i autorova celovečerní prvotina. Ve filmu Ostrým nožem znovu figurují skinheadi a příběh má znovu těsnou vazbu na skutečnost, tentokrát na čtrnáct let starý kriminální případ. V košatém dramatu, ve kterém proti sobě stojí jednotlivci a selhávající zkorumpovaný systém, se objeví i český herec Miroslav Krobot.
Vox Lux (r. Brady Corbet, USA 2018)
Jenkinsova Beale Street není jediným americkým filmem z letošního výběru, na který opravdu stojí za to zajít a který se podle všeho posléze nedostane do naší řádné kinodistribuce. Vox Lux je atypickým hudebním filmem o zpovykané popové královně, v němž se rozeklaný portrét smyšlené zpěvačky kříží s tragickými událostmi současných dějin USA. Na druhém snímku Brady Corbeta není vzrušující jen jeho troufalá (možná místy přepálená) ambicióznost, ale i nejednoznačná tenze mezi přímočarým temným dramatem a téměř campovou stylizací.
Alice T. (r. Radu Muntean, Rumunsko 2018)
V Ozvěnách (tradičně silného) Balkánu doporučujeme nevynechat nové drama předního rumunského filmaře Radu Munteana o dospívající dívce, která zjistí že je těhotná a dostane se do konfliktu se svojí matkou. Munteanovy předchozí snímky vždy patřily mezi vysoce subtilní, až klamně přirozená dramata, jež vyžadovala hodně divácké pozornosti a interpretační snahy. Alice T. každopádně při loňské světové premiéře na festivalu v Locarnu zafungovala spíše po herecké stránce, když cenu od poroty získala představitelka hlavní role Andra Guți.
Angelo (r. Markus Schleinzer, Rakousko 2018)
Do sekce Panorama dramaturgové festivalu dle svých slov ukrývají spíše náročnější, umělecky radikálnější díla. Stojí proto za zmínku, že se mezi nimi poněkud nečekaně vyskytují hned dva kostýmní historické filmy. Jeden z nich se jmenuje Angelo a natočil jej jako teprve svůj druhý celovečerní film rakouský režisér Markus Schleinzer, který byl za svůj debut Michael hojně přirovnáván ke komu jinému než k Michaelu Hanekemu. Uvidíme, kolik z přísného profesora s rákoskou zůstalo i v Angelovi, portrétu černošského Angela Solimana, jenž se coby otrok v 18. století dostal na vídeňský dvůr a postupně proklouznul až do místní smetánky. Mimochodem jde o jeden z pěti nejlepších snímků minulého roku podle britského filmového kritika Guye Lodge.