Osoba, identita, značka / Autor ve svých proměnách

Na poli filmové teorie a historie přitahuje jen máloco takovou pozornost jako autor, který svou existencí kontinuálně provokuje akademiky vycházející z rozličných myšlenkových tradic. Po druhé světové válce si dominantní roli autorské osobnosti navzdory kolektivní povaze tvůrčího procesu uzurpoval režisér. Jeho pozice zůstává stále poměrně stabilní, i přes všechny snahy napříč dekádami otřást s ní. Každoročně vychází mnoho monografií zaměřených na život či dílo režisérských velikánů. Diváky pořád zajímá, kdy se v kinech objeví nový snímek Larse von Triera, Paola Sorrentina nebo Martina Scorseseho. Uvažování o autorství se nicméně přece jen významně posunulo ve smyslu revize základní teze, že jednoznačným autorem je právě režisér.

Autor jako mýtus

Politika auteurů formulovaná v kanonickém textu Françoise Truffauta Jistá tendence francouzského filmu (1954), kterou později transformoval do své vlastní teorie i americký kritik Andrew Sarris, vzala hlavní uměleckou kontrolu nad finální podobou filmu scenáristovi a delegovala ji na režiséra-auteura. Pro něj se filmové médium stalo především prostředkem, jak kontinuálně vyjadřovat vlastní osobnost, pocity nebo pohled na svět. Při hledání významu a hodnoty...