Rozostřeně, ale zostra / Tvář
Úvodní výjev Tváře zamrazí. A vzápětí uvolní napětí. Hlouček stísněných a viditelně zanedbaných existencí na cosi čeká. Vyvolávají neurčité obavy a velí k obezřetnosti, mohou totiž zastupovat oběti politické zvůle i sbor duševně vyšinutých, které společnost preventivně vyloučila kamsi na území nikoho. Detaily tváří náhle nahradí celek okolního prostředí a přízemní situace dokáže nečekaně vyvést z klidu: natěšení pěšáci hyperkonzumní společnosti jednoduše čekají na otevření obchodu s vánočním výprodejem. Když neonové osvětlení ohlásí jeho začátek, celý zástup infantilně vrazí dovnitř a kolem regálů svádí líté boje o poslední kus toho či onoho. Prvních pár vteřin slibuje intimní drama, ale dalším vývojem pohotově přepíná na výmluvnou estrádu. A přestože zbytek filmu s úvodním výprodejem přímo nesouvisí, usiluje obdobně o kreativní spojení poměrně protichůdných postupů.
Tvář vypráví o tíživém údělu svérázného metalisty, který musí po vážné nehodě podstoupit transplantaci obličeje a nově se začlenit do nevraživého maloměstského prostředí. Polská režisérka Małgorzata Szumowska po vzoru úvodního honu na slevy střídá nálady: chvílemi nutí sledovat hrdinův boj s narůstající frustrací a nesnesitelným tlakem okolí, aby poté zařadila bezmála varietní úsměvnou scénku. Význam a inspirativnost díla spočívá právě v tomto opatrném dvojím přelévání, kdy snímek vcelku hladce přechází mezi oběma póly. Szumowska se snaží neupadat do jednotvárného či zamindrákovaného moralizování nad hnusem rodné hroudy ani nedělá z lidské tragédie kabaret s padesáti variacemi na vidlácký slovník. Pravidelnými změnami tónu nás drží nenásilně ve střehu a vedle důsledného vybalancování zvládá úspěšně začlenit některé kompozice, které přitom na první dojem mohou působit křečovitě, potažmo pohlednicovitě.
Styl Tváře tak vyznívá chvílemi až rozháraně, byť za ním pokaždé prosvítá určitá tvůrčí kontrola. To lze přiblížit na mimořádně viditelné autorské volbě: pravidelně se navracející neostrosti obrazu. Snímek v intencích klasického hollywoodského stylu by tím patrně zdůraznil/zaostřil klíčové dění v popředí a potlačil/rozostřil méně podstatné prvky. Jenže Szumowska žádný podobně zjevný klíč nenabízí; s ostřením nakládá rozmanitě, tudíž ponechává mnohem volnější obzor pro interpretaci. Každopádně tím ztěžuje identifikaci některých postav, včetně té titulní. Ještě před nehodou snímá v jedné scéně protagonistu delší čas výhradně zezadu. Když po operaci mnozí konstatují, kterak se změnil, jeho původní obličej i řeč těla naskakují jen mlhavě. Žádný div, hrdina byl jakožto osobnost představen úsporně, až minimalisticky.
Tvář hořce a v jednom horkém kotli tematizuje identitu, sebepojetí i tělesnost. Transplantace obličeje vlastně nepřináší druhou šanci a jednotlivce každému spíše vzdaluje. Ostatně i úvodní lačné nahánění slev – svérázný polonahý výprodej, který vyžaduje částečné svlečení před vstupem do obchodu – dává nahlédnout, že drtivá většina nakupujících se sotva kdy přiblíží ideálu dokonalého těla z reklam na výrobky, jež bude ostatním trhat z rukou. Takový obraz sice není myšlenkově průlomový, ale bystré podněty k zamyšlení filmu rozhodně upřít nelze.
To bohužel platí méně pro domněle zábavnější tvář filmu, která se touží strefovat do úzkoprsých maloměšťáků a bigotních katolíků. Dostávají sice zabrat a intuice dává na srozuměnou, že celkem po právu. Jenže způsobem, který až příliš často používá dvojí vzorec jak ze slabikáře: buď postava prohodí několik sprostých slov a hlučně přidá projev šosáctví, nebo je představitel katolické církve přistižen při pokryteckém jednání. Nepopírám, že v polském kontextu může takto ostrá rétorika působit závažně, nicméně s opuštěním domácích reálií poněkud ztrácí na síle a přesvědčivosti. Rozostřenost nikoli.