Ingmar Bergman / Homo creator

7. 12. 2018 / Stanislava Přádná
portrét
Placený

Impozantní dílo Ingmara Bergmana (1918–2007), jehož nedožité sté výročí slavil letos celý filmový svět, působí jako kompaktní kvádr, který je zdánlivě nedotknutelný a odolává kritické revizi i obrazoboreckým atakům. Bergmanovy filmy však nebyly ani ve své době přijímány s bezvýhradnou vstřícností. Naopak se očekávalo, v souladu s autorskými intencemi, že budou vzbuzovat znepokojivé reakce a podněty k divácké introspekci, na což nebyl každý ochoten přistoupit. Jakou pozici zaujímá klasik Bergman dnes, v totálně medializovaném 21. století? A jak chápe jeho výpověď současný divák s odlišnou kulturní mentalitou a filmovou zkušeností? 

V průběhu své dráhy byl Bergman oceňován i kritizován, zejména v šedesátých letech, kdy mladí švédští filmaři vytýkali mezinárodně uznávanému mistrovi jeho splendid isolation vůči aktuálnímu sociálnímu a politickému dění. Privilegium tvůrčí klauzury si Bergman zachoval prakticky po celou dobu aktivní tvorby. Můžeme diskutovat, zda je tento postoj správný, či špatný, ale nikoli jej zpochybňovat právě u tohoto tvůrce, neboť pro jeho tvůrčí činnost byl bezpodmínečně nutný./1

Své filmy považoval za svrchovaný umělecký „produkt“, neoddělitelný od svého soukromí. Toto prorůstání reality a fikce průběžně reflektoval ve...

Zpět

Přečtěte si celý článek

Tento článek je zamčený.
Přečíst si jej můžete po zakoupení daného čísla časopisu.

Koupit časopis

Máte číslo už zakoupené? Přihlaste se.

Přihlásit se

Sdílet článek

Článek vyšel v čísle

Muž ve filmu

120 / prosinec 2018
Více