Ingmar Bergman / Homo creator
Impozantní dílo Ingmara Bergmana (1918–2007), jehož nedožité sté výročí slavil letos celý filmový svět, působí jako kompaktní kvádr, který je zdánlivě nedotknutelný a odolává kritické revizi i obrazoboreckým atakům. Bergmanovy filmy však nebyly ani ve své době přijímány s bezvýhradnou vstřícností. Naopak se očekávalo, v souladu s autorskými intencemi, že budou vzbuzovat znepokojivé reakce a podněty k divácké introspekci, na což nebyl každý ochoten přistoupit. Jakou pozici zaujímá klasik Bergman dnes, v totálně medializovaném 21. století? A jak chápe jeho výpověď současný divák s odlišnou kulturní mentalitou a filmovou zkušeností?
V průběhu své dráhy byl Bergman oceňován i kritizován, zejména v šedesátých letech, kdy mladí švédští filmaři vytýkali mezinárodně uznávanému mistrovi jeho splendid isolation vůči aktuálnímu sociálnímu a politickému dění. Privilegium tvůrčí klauzury si Bergman zachoval prakticky po celou dobu aktivní tvorby. Můžeme diskutovat, zda je tento postoj správný, či špatný, ale nikoli jej zpochybňovat právě u tohoto tvůrce, neboť pro jeho tvůrčí činnost byl bezpodmínečně nutný./1
Své filmy považoval za svrchovaný umělecký „produkt“, neoddělitelný od svého soukromí. Toto prorůstání reality a fikce průběžně reflektoval ve...