Čtyřhlavý Hans Zimmer / Kin

5. 10. 2018 / Jiří Špičák
soundtrack
Placený

Hudební publicista a autor knih jako Retromania nebo Energy Flash Simon Reynolds zavedl pojem post-rock v roce 1994, když se v recenzi snažil popsat desku Hex od kapely Bark Psychosis. Později svůj nový termín vysvětlil podrobněji – post-rock je podle něj „používání rockových nástrojů pro nerockové účely“. Díky téhle široce rozkročené definici se do škatulky post-rocku vejde obrovské množství zdánlivě nesouvisejících kapel. Publicistka Jeanette Leech do své loňské knižní kroniky post-rocku nazvané Fearless dostala krautrockem ovlivněný retro pop s marxistickými texty skupiny Stereolab, kombinaci vážnohudebního minimalismu s jazzem nebo dubem v podání chicagských Tortoise či ničivě rozmáchlé imprese kanadského orchestru Godspeed You! Black Emperor. Nejčastěji se ale souslovím post-rock označuje pomalu gradovaná instrumentální kytarová hudba, která začíná jemnými ambientními náznaky a často končí v intenzivním maelströmu sonické katarze. Do středního proudu protlačila tenhle sound islandská skupina Sigur Rós. Asi nejlépe si jej ale osvojili skotští Mogwai.

Zpět

Přečtěte si celý článek

Tento článek je zamčený.
Přečíst si jej můžete po zakoupení daného čísla časopisu.

Koupit časopis

Máte číslo už zakoupené? Přihlaste se.

Přihlásit se

Sdílet článek

Článek vyšel v čísle

FAMU

119 / říjen 2018
Více