Čtyřhlavý Hans Zimmer / Kin
Hudební publicista a autor knih jako Retromania nebo Energy Flash Simon Reynolds zavedl pojem post-rock v roce 1994, když se v recenzi snažil popsat desku Hex od kapely Bark Psychosis. Později svůj nový termín vysvětlil podrobněji – post-rock je podle něj „používání rockových nástrojů pro nerockové účely“. Díky téhle široce rozkročené definici se do škatulky post-rocku vejde obrovské množství zdánlivě nesouvisejících kapel. Publicistka Jeanette Leech do své loňské knižní kroniky post-rocku nazvané Fearless dostala krautrockem ovlivněný retro pop s marxistickými texty skupiny Stereolab, kombinaci vážnohudebního minimalismu s jazzem nebo dubem v podání chicagských Tortoise či ničivě rozmáchlé imprese kanadského orchestru Godspeed You! Black Emperor. Nejčastěji se ale souslovím post-rock označuje pomalu gradovaná instrumentální kytarová hudba, která začíná jemnými ambientními náznaky a často končí v intenzivním maelströmu sonické katarze. Do středního proudu protlačila tenhle sound islandská skupina Sigur Rós. Asi nejlépe si jej ale osvojili skotští Mogwai.