Génius průměru / Deadpool 2
Komiksová adaptace Deadpool před dvěma lety dokázala, že komiksový film s ratingem „R jako Reynolds“ může vydělat stamiliony dolarů a jeho dosud notoricky neúspěšný představitel je schopen propracovat se k vlastní franšíze. Tím se ale jeho formativní vliv vyčerpal a pokračování Deadpool 2 už pouze stvrzuje stav nastolený prvním filmem. Po tragické smrti osudové ženy, s níž se chtěl usadit a založit rodinu, se Deadpool neúspěšně pokusí o sebevraždu a následně se stává X-Menem v zácviku. Záhy ovšem musí sestavit vlastní superhrdinskou jednotku X-Force. Čelí totiž vojákovi přicházejícímu z budoucnosti, který chce zlikvidovat mladého mutanta Russella alias Firefista, do něhož si Deadpool projektuje nenaplněné otcovské pudy.
Pro příběh ztraceného životního smyslu a hledání nového je příznačný motiv regenerace a zmrtvýchvstání, jimiž Deadpool díky své schopnosti samoléčby neustále prochází. Nic na tom nemění ani ta nejgrotesknější úmrtí včetně vyhození se do vzduchu nebo naprosté tělesné dezintegrace. Je zas a znova oživován, a to i za cenu manipulace s časem. A právě téma cestování v čase spojené s možností měnit svůj osud a napravovat chyby určuje charakter zvratů, nastíněný už precizně vystavěným prologem, v němž se dozvíme, proč Deadpool melancholicky kouří cigaretu na barelech výbušnin. Vyprávění podléhá dynamice flashbacků, retardací, návratů a opakování zpomalených akčních sekvencí, v nichž se propojují dílčí podzápletky. Zároveň v této rozvolněnosti nelze přeslechnout žádnou popkulturní narážku ani zcizující komentář.
Deadpool 2 se snaží být prostořekým antihrdinou, jehož neúcta k utrpení a touha zabíjet je v komiksu podpořena co nejbizarnějšími zápletkami spočívajícími například v zombifikaci všech prezidentů USA. Režisér David Leitch ve spolupráci s Ryanem Reynoldsem a scenáristy Zombielandu Paulem Wernickem a Rhettem Reesem mu však nyní přiřkli komplexnější psychologii. Jeho epický příběh o důležitosti mít „srdce na správném místě“ se vymyká povaze deadpoolovského univerza a spíše se blíží vysmívaným temným blockbusterům podle komiksů společnosti DC. Není přitom jasné, zda film chce pravidla dodržovat, nebo je porušovat. Zastydlým třicetiletým geekům zprostředkovává zásadní informaci: lze najít smysl v obětování se pro druhé, potomci znamenají budoucnost a nejdůležitější je někam přináležet. Ostatně ani formování týmu X-Force zde nepůsobí jako problematizace či revize superhrdinského mýtu, ale připomíná nábor do korporátu.
Vytěžení značky umocňují propagační strategie založené na parodování současných komiksových blockbusterů, poukazování na Deadpoolův obhroublý humor nekorektního komedianta, krvavé efekty či prolamování čtvrté stěny, jímž jsou publikum i kritika stále fascinovány. Vzniká tím aura výjimečnosti, ale co se týče například míry brutality, ve srovnání s filmy podle marvelovských komiksů poslední dekády by byl krvavým baletem ve stylu Johna Woo i Poklad na Stříbrném jezeře. Fúze komedie, akce, melodramatu a rodinného filmu navíc umožňuje cílit na skutečně různorodé publikum a z potřeby být cool tak vyvstává hlavně kalkul. V sázce bylo příliš mnoho peněz i závazek fanouškům, a křečovitá snaha tvůrců nechybovat se proto vyznačuje téměř homeopatickým přístupem při zvažování, co si lze ještě dovolit. Celek působí sterilně a přes zahlcení podněty převládá dojem naředěnosti, kdy fikční svět působí jako promyšlená, ale jasně viditelná konstrukce, do níž jsou s laboratorní přesností vpreparovány nejrůznější atrakce.
Za svými mimikry tak Deadpool 2 plní jiný, paradoxně možná ještě obtížnější úkol: jak být co nejpřístupnější a současně přesvědčit dosavadní fanoušky, že se pořád odvážně vymyká standardům filmů podle marvelovských komiksů. Daří se mu to obstojně. Výsledkem je ničím nevybočující blockbuster, který vyniká snad jen superschopností zavděčit se úplně všem. Deadpool 2 je přes iluzi podvratnosti především konejšivý obraceč času, pomocí něhož se fanoušci mohou opakovaně uchylovat do světa infantilní zábavy a nepřipadat si špatně, že v reálném životě musí čelit vážným rozhodnutím a mít zodpovědnost za své jednání. Jejich hrdina a vzor všech pošuků přece nakonec taky zvládl dospět.