Čekání na druhou vlnu / 53. MFF Karlovy Vary
Když se v roce 2015 začalo mluvit o nové silné generaci českých filmových tvůrců, bylo to často v souvislosti s karlovarským festivalem, kde ten rok běžely (většinou ve vedlejších nebo nesoutěžních sekcích) filmy David Jana Těšitele, Schmitke Štěpána Altrichtera, Prach Víta Zapletala nebo Nenasytná Tiffany Andyho Fehua. Na dohady o nějaké nové „nové vlně“ v českém filmu bylo tehdy ještě příliš brzy, protože pro silnou vlnu je potřeba stabilní vítr. Množinu debutů, z nichž některé byly absolventskými cvičeními z FAMU, lze spíš označit na slibné čeření hladiny. Životaschopnost a sílu těchto osobností mohou potvrdit až jejich druhé filmy. Ono „podruhé“ bylo zásadním tématem české reprezentace na letošním ročníku karlovarského festivalu. Nové filmy Olma Omerzua, Tomáše Pavlíčka, Adama Sedláka a Benjamina Tučka, které přehlídka uvedla premiérově, nebyly většinou v přísném smyslu druhotiny, ale znamenaly návraty tvůrců, s jejichž předchozím průlomovým dílem se pojí určitá očekávání. Všichni zmínění tvůrci se ve svých novinkách pokusili mimo tato očekávání vystoupit. A ani jednomu se to nepodařilo příliš uspokojivě.
Největším překvapením byl bezpochyby nový film Olma Omerzua Všechno bude. Režisér...