Cine Latino na počátku 21. století pohledem tvůrců
Jak se daří současnému latinskoamerickému filmu? Tato jednoduchá otázka stála u zrodu rozsáhlé ankety, která potvrdila, že odpověď není jednoznačně kladná ani záporná. Prostor k vyjádření dostali tvůrci zemí Latinské Ameriky, v nichž se hovoří španělsky (chybí proto Brazílie a frankofonní oblasti). Osobnosti jsme vybírali podle jejich relativní známosti v Česku nebo v Evropě, u méně známých národních produkcí jsme oslovili také o generaci starší autory, kteří však stále patří mezi aktivní umělce. Někdy jsme záměrně požádali o odpověď v Evropě méně známé režiséry nebo dokumentaristy (například v Mexiku má právě dokumentární tvorba dlouhodobě vysokou úroveň). Samozřejmě ne všichni měli čas nebo byli ochotní Cinepuru odpovědět. I přesto se podařilo získat reakce řady reprezentativních osobností včetně Amata Escalanteho, Cira Guerry, Sebastiána Lelia nebo Michela Franka.
Z jednotlivych reakcí vyvstává poměrně plastický obraz filmové Latinské Ameriky a jejích specifik. Zatímco dlouhodobě stabilní a velké kinematografie (Mexiko a Argentina) se již nemusí příliš zabývat ekonomickými aspekty tvorby, kinematografie menších zemí (Guatemala, Bolívie, Paraguay) řeší nutnost zákona o kinematografii a politickou situaci. Právě tam, kde má politika zásadní vliv na...