Puchření západního Německa / Nekrofilní punk Jörga Buttgereita
Západoněmecká kinematografie se v osmdesátých letech ocitla v nenápadném doznívání zlatého období dvou předešlých dekád. Mladý německý film, zrozený na oberhausenském festivalu roku 1962, v nejniternější podstatě zavál čas. Stěžejní díla zástupců tzv. Nového německého filmu spadala především do sedmdesátých let. Právě v osmé dekádě nastala chvíle, kdy i tuto mladší generaci filmařů narozených ve čtyřicátých letech měla vystřídat generace nová, poválečná, což bylo pro německou kinematografii klíčové. Tlučení plechového bubínku nahradil halas syntetizátorů či arytmická pentatonika elektrických kytar, oproti nimž zněli AC/DC jako rocková opera: punk. K zásadním buřičům tehdejšího žánrového filmu patřil Jörg Buttgereit.
Punkový cinefil
Dnes již známý filmař, divadelník a komiksový autor se narodil na „správné“ straně zdi, rok po oberhausenském manifestu. Vyrůstal v silně multikulturním kvasu s přístupem k západní kultuře, což ovlivnilo jeho uměleckou tvorbu. Příznačná je v tomto ohledu povídka Úterý, vtělená do Buttgereitova snímku Der Todesking (1989). Postava Horsta Kasteckého navštěvuje videopůjčovnu, cronenbergovsky pojmenovanou Videodrom. Zatímco šátrá po kazetě Louise Malleho My Dinner...