Je český film neviditelný?

9. 2. 2018 / Přemysl Martinek
glosa
Placený

Vzhledem k tomu, že podíl národní produkce na návštěvnosti kin patří v případě našeho trhu k těm nejvyšším v Evropě – paradoxní. Veřejná diskuse se ale okolo tohoto tématu točí už několik let. Jak je možné, že filmy, jejichž výroba je financována z peněz veřejných institucí, mají tak mizernou návštěvnost? Otázka se otevírá vždy, když do kin vstupuje dokument nebo výrazný autorský hraný film. A nikam nevede.

(Autorský hraný film a dokumenty jsou kvůli nízké návštěvnosti do značné míry odkázány na financování z veřejných zdrojů, a vracíme se tak opět na začátek.) Ano, český film a především jeho nejkvalitnější a neslibnější reprezentanti jsou neviditelní a nesouvisí to s kvalitou českého publika, ale s tím, že jen málo aktivních producentů o něm má jakoukoli konkrétní představu. Tváříme se, že úspěch filmu je často dílem náhody. Při pohledu na úspěchy filmů jako Nuda v Brně nebo Anděl Páně 2 je to do jisté míry pravda. Ale ten neúspěch je často dílem nepochopení situace, do které film vstupuje. Ponechme stranou souhrnná čísla, kondici českých kin a úspěch lidových blockbusterů a pojďme se podívat na to, jak si v distribuci vedly některé z klíčových titulů loňského roku. Mnohé to o stavu české...

Zpět

Přečtěte si celý článek

Tento článek je zamčený.
Přečíst si jej můžete po zakoupení daného čísla časopisu.

Koupit časopis

Máte číslo už zakoupené? Přihlaste se.

Přihlásit se

Sdílet článek

Článek vyšel v čísle

Osmdesátky

115 / únor 2018
Více