Úvod k tématu 113: Werner Herzog
Kinematografie má svůj původ v pouti a cirkusu, nikoli v umění a akademismu. Nevychází z abstraktního akademického myšlení, vychází z kolen a stehen. Kdo vytváří filmy, musí být do jisté míry atletem. Když se vydáte pěšky z Kanady do Guatemaly, naučíte se tím víc, než byste se kdy naučili ve filmové škole. Výchozím bodem řady mých filmů je krajina, ať už reálná, imaginární nebo snová. Jde právě o lidskou duši, která je v mých filmech skrze krajiny prezentována.
Koláž citátů vystihuje autora, kterého bychom prostřednictvím jeho slov poznali vcelku snadno, i kdyby se pod ně nepodepsal. Werner Herzog oslavil v září pětasedmdesáté narozeniny a stále se těší pověsti jednoho z nejuctívanějších světových filmařů. Jeho tvorba rozprostřená napříč kontinenty pokrývá časově téměř půl století a stejně jako samotného Herzoga ji obklopuje množství legend nebo příběhů ze zákulisí – ať už o extrémních podmínkách natáčení, vyhrocených konfliktech s Klausem Kinským nebo právě o obdivuhodných „atletických“ výkonech. Zatímco v devadesátých letech se mohlo zdát, že Herzog ve svém vývoji poněkud ustrnul a zůstane už spíš „jen“ žijící legendou svázanou s rozmachem tzv. nového německého filmu předchozích dvou dekád, po roce 2000 nabrala jeho filmografie nový dech. Skoro...