Temna zrozenec / Verhoevenova pravidla hry v Elle

Když měl v roce 1973 premiéru zásadní opus nizozemského režiséra Paula Verhoevena Turks fruit (Turecké plody), dostalo se divákovi svůdného i krutého obrazu společnosti sžírané předsudky a prozíravé analýzy sexuální svobody. Příběh o vztahu sukničkáře Erika a jeho vyvolené Olgy přesahoval dalece holandský kontext. Právě kulturně-sociální přístup v rámci antropologického zkoumání člověka ve všech rozměrech jeho lidství je výsadní tematickou rovinou Verhoevenova díla. Ačkoli sám by se tomu možná bránil, vyplývá tento zájem z řady jeho výroků a metaforicky je silně přítomný i v jeho sci-fi – umělé tělo v RoboCopovi (1987), implantace vzpomínek v Total Recall (1990), estetika tělesnosti v Hvězdné pěchotě (1997), ztráta hmotné podstaty v Muži bez stínu (2000). Verhoevenův poslední snímek Elle (Ona, 2016) ale překvapivě není syntézou předchozích témat, navzdory režisérově evidentnímu zájmu o různé podoby sexuality. Nejde o žádné završení. Verhoeven nechává na literární předloze „Oh…“ Philippa Djiana rozehrávat vše, co ho zajímá – sex, násilí, významovou dvojznačnost, válku, nenormálnost a smrt. Přičemž možná pro někoho nečekaně vzdává soukromou poctu francouzské legendě Jeanu Renoirovi a jeho...