Dívat se a rozhodovat / Fenomén interaktivních filmů
Stále častěji se vedou diskuse o tom, že filmy a počítačové hry splývají do jediné hybridní formy. V tradičnějším duchu jde o filmové adaptace her nebo naopak o herní verze filmů, které představují téměř standardní součást merchandisingu. Zcela jiným typem hybridního prolínání her a filmů jsou ovšem tzv. interaktivní filmy, jež se snaží vyjít divákům či hráčům vstříc v jejich touze po svobodném ovládání vlastního prožitku a jeho přiblížení se reálnému světu nebo po skutečném rozhodování, za které ponesou následky.
U různých mediálních forem odjakživa docházelo k vzájemnému prolínání. Literatura se inspirovala lidovou mytologií, divadlo adaptovalo literární příběhy a film využíval zápletky známé z divadla i z literatury. Proces remediace ovšem nelze vnímat jako lineární – jde naopak o cyklus, do něhož se čas od času snaží proniknout médium nové. Podaří se mu to, pakliže přijme základní zákonitosti původních médií, přičemž podle Marshalla McLuhana spočívá jeho novost právě v tom, jakými technologickými nebo estetickými strategiemi ovlivňuje divácký prožitek.1/
Do remediačního procesu můžeme zahrnout i počítačové hry. Ačkoli byl jejich přínos dlouhou dobu devalvován, postupně si získaly uznání nejen v rámci akademického, ale i uměleckého diskurzu...