Šepoty a výkřiky Oldřicha Nového / Písňová čísla a jejich role v hvězdném obrazu prvního milovníka
Oldřicha Nového si většina lidí dosadí do hereckého prototypu salónního milovníka, který svůj um ve vrcholné formě předváděl ve filmech meziválečné a protektorátní kinematografie. Vcelku známý je též příběh o tom, jak Nového hvězdný obraz nezapadal do nové éry zestátněné kinematografie po roce 1945. Není už však tolik známo, jakou úlohu ve vývoji jeho kariéry napříč různými dekádami sehrála hudba. Písně k Nového filmové ale i divadelní tvorbě neodmyslitelně patří, a dokonce měly nemalý podíl na utváření jeho hvězdnosti, kterou stvrzovaly i v době, jež hvězdám příliš nepřála.
Film a píseň představují nerozlučnou dvojici již od prvopočátků kinematografie. Diapozitivy ilustrované písničky vytlačily známé melodie užívané jako náladotvorný doprovod nebo ironický komentář k němým filmům. S nástupem zvuku se objevil všudypřítomný šlágr, propojující hned několik oblastí populární kultury. Chytlavý song generoval masovou oblibu pomocí synergického uvedení na několika platformách – na jevištích oblíbených divadel seriálového typu, na plátnech kin, na rozhlasových vlnách, gramofonových nahrávkách či na trhu s notami. Zvuková kinematografie s sebou kromě šlágru jako nového typu mediálního produktu přinesla také žánry, pro něž byl...