Pro stálost nestálosti, jí navzdory a pro radost / K tvorbě Billa Morrisona
Bylo to šílené, úžasné a divoké, a někdo začal uprostřed představení bučet […] Netrvalo dlouho a v uličce na koncertu Los Angeleské filharmonie propukl pěstní souboj. Nikdy jsem nic takového neviděl! Říkal jsem si 'Sláva Cageovi; taková bitka o definici hudebního díla jen ukazuje, že těm lidem na ní záleží natolik, že jsou ochotni o ní bojovat.' […]
[David Lang o koncertu Johna Cage]
Bill Morrison je filmař značně neobvyklý. Jeho tvorba vyrůstá z podhoubí newyorského experimentálního filmu a bez přehánění lze říct, že do povědomí širšího filmového světa se dostal až díky zásahu zvenčí – díky iniciativě světa současné hudby. Morrisonův přelomový film Decasia (2001/2002) – jenž byl v roce 2013 jako první dílo z 21. století přidán do Národního filmového registru Knihovny Kongresu – vznikl spolu se symfonií Michaela Gordona, napsanou pro Basilejskou Sinfoniettu, z iniciativy hudebního festivalu Měsíc evropské hudby 2001, pořádaného v rámci oslav pětistého výročí připojení Basileje ke Švýcarské konfederaci.
S Decasií a jedenácti dalšími Morrisonovými filmy z rozmezí let 1999 až 2016 (s důrazem na pozdější tvorbu) bylo možné se seznámit na částečné retrospektivě v rámci loňského ročníku...