Mýtus o správné rodině / Kubo a kouzelný meč
Po dvouleté odmlce se portlandské studio Laika vrací do kin se svým čtvrtým celovečerním animovaným počinem, Kubo a kouzelný meč. Laika používá stop-motion animaci, která činí studiovou produkci velmi nákladnou a zdlouhavou, ale zároveň sugestivní. Tvorba studia v průběhu jeho desetileté existence postupně rozšiřuje své geografické i stylistické hranice a v případě Kuba je to nejzřetelnější.
Zatímco první dva filmy, Koralína a Norman a duchové, se odehrávají v americkém prostředí v současnosti či nedávné minulosti, a Škatuláky můžeme zařadit do Evropy začátku dvacátého století, Kubo a kouzelný meč je situován do bájného Japonska. Příběh pojednává o jednookém dvanáctiletém chlapci Kubovi, který dokáže prostřednictvím svých nadpřirozených schopností, origami a šamisenu vyprávět dechberoucí příběhy, díky nimž je schopen uživit sebe a svoji nemocnou matku.
Zatímco na protagonisty předešlých filmů studia Laika je pohlíženo jako na outsidery, Kubo si od počátku nese atributy epického hrdiny, který je svým okolím vřele přijímán. Samotný děj má rovněž epickou zápletku. Poté, co Kubo zůstane venku po setmění, snese na něj kletba, a jediné, co ho může ochránit, je zbroj, která kdysi patřila jeho otci. Aby ji získal, musí se svými společníky – Opicí a Broukem, vykonat dobrodružnou výpravu do neznáma.
Ústředním tématem filmu není jen heroická pouť či vítězství nad zlem, ale především rodina. Téma rodiny jako zázemí, které zásadním způsobem formuje dětské vnímání světa, rezonuje napříč tvorbou Laiky. Koralína, Norman a v případě vedlejší postavy i Škatuláci poukazují na nepochopení a sobeckou lhostejnost rodičů vůči dítěti, které následně hledá útočiště v iluzorním, ale o to nebezpečnějším světě. Vývoj rodinných vztahů a jejich dopad na protagonistu je v Kubovi o něco komplexnější a funguje na více úrovních.
Reálnou rodinu Kuba představuje jeho matka, s níž má hrdina velmi silné pouto. Druhou Kubovou rodinou, která funguje obdobně jako škatuláci pro chlapce Vejce ve filmu Škatuláci, jsou obyvatelé vesnice, jež hrdinovi odkrývají tajemství a krásy světa. Třetí, na první pohled symbolickou rodinou, jsou Opice a Brouk, jež reprezentují duše obou Kubových rodičů. Mytičnost ve filmu je umožňuje zobrazit jako Kubovy skutečné ochránce, přátele a duchovní učitele, kteří pomáhají vývoji jeho osobnosti. Poslední, nehledě na pokrevní vztahy nejvzdálenější a v rámci filmu nesoucí metaforickou funkci, jsou Kubovy tety a praotec. Ti z pohledu klasických mýtů zosobňují bohy, povyšující se nad lidskou existenci. Lze je však, tak jako na počátku děje u dalších zmiňovaných filmů Laiky, interpretovat jako „nevhodnou“ rodinu plnou předsudků, jež nemá pro své členy pochopení, a která dospívajícímu dítěti může jen ublížit. Kubo tedy jednak shrnuje rodinnou tématiku ze všech předešlých filmů Laiky, jednak jeho protagonista neprochází tak marginálním vývojem. Právě kvůli absenci vývoje hrdiny a neustálému důrazu na rodinu v různých variacích je ve srovnání s jinými filmy Laiky Kubo zacyklenější a působí téměř jako apel, že jediné, na čem dětský život závisí, je přítomnost „vhodné“ rodiny. V ostatních filmech je alespoň částečně rozvíjeno i téma přátelství, kritika snobismu či šikany. V Kubovi náznaky jiných témat směřují opět k rodině, což filmu sice zdánlivě umožňuje jít tematicky více do hloubky, ale zároveň nabízí pouze jediný možný, a to dosti konvenční, výklad.
Tematickou svázanost příběhu však kvalitativně nahrazuje audiovizuální epičnost. Panoramatické záběry a kamerové jízdy zobrazující moře a měnící se krajinu jsou střídány velkými detaily na obličeje postav s emotivními výrazy a pohybujícími se miniaturami z origami, jejichž materialitu dokáže stop-motion technika vyzdvihnout a dosáhnout dojmu hmatatelnosti zobrazovaných objektů. Řadě hravých a bojových scén dominuje rychlý střih, aby pak znovu ustoupil poklidnému tempu, v němž je umně využito hudební složky. Rozdíl pozemského a nadpřirozeného světa (sytě barevné a monumentální obrazy fantazijního prostředí a umírněná, téměř holá vizualita prostředí všedního) je koncept, se kterým Laika pracuje dlouhodobě, ale teprve v Kubovi se tyto složky absolutně prolínají a utvářejí opticky působivý fikční svět.