Jaký otec, takový syn / Zdaleka

Vítězný film loňského benátského festivalu Zdaleka rozšiřuje portfolio latinskoamerických psychodramat o nevyrovnaných milostných vztazích, do nichž vstupují lidé odlišných sexuálních identit a očekávání. Debut Lorenza Vigase má blízko k thrilleru Marca Bergera Nepřítomen – sledujeme zde rovněž gay romanci zdánlivě nepochopitelně překonávající výraznou povahovou protikladnost obou milenců.

Distingovaný padesátník Armando se živí výrobou zubních protéz, náctiletý člen pouličního gangu Elder zase zuby spíš vyráží. Na překážku vzplanutí homosexuálního Amanda a heterosexuála Eldera není ani jejich rozdílná sexuální orientace, kterou demonstrují erotické scény. A stejně jako v Nepřítomen se od chvíle prolomení ledů začne narušovat divákova jistota, že si postavy správně zařadil. Jsou oba milenci, tak důsledně vykreslovaní pomocí vzájemných opozic, opravdu tak odlišní? Můžeme říci, o čem tyto kontrasty skutečně vypovídají?

Film odhaluje v obou protagonistech imitace jejich otců, odvozené osobnosti potvrzující, že člověka formuje jeho přirozené prostředí. Eldera táta bil, takže on své děti plánuje bít také, aby co nejdříve „poznaly, jak to chodí“. Na Armanda otec ruku nevztáhl, zato z něj vytvořil unikátního podivína – stalkera neschopného mít s kýmkoliv intimní kontakt, jehož psychosexuální konstelace se možná ani nekryje s žádnou vědecky popsanou kategorií. Jaký vztah s otcem vlastně měl a jak se mu vepsal do duše, musíme odpozorovávat a dedukovat z jeho chování a přehodnocovat svůj názor na něj obdobně často jako na duševní profil Olgy Hepnarové ve filmu Tomáše Weinreba a Petra Kazdy. Armando by rád měl potomka, ale trauma z intimity mu v tom celý život brání, stejně jako jeho sestře, která si dítě musela adoptovat. Vyhledává tedy mladíky na ulici a chce po nich pravděpodobně to samé, co si žádal otec od něho – sledovat z bezpečné vzdálenosti jejich chlapeckou nahotu a uspokojovat se při tom.

Zdaleka je příběhem o osvobozování se od chorobných otcovských vlivů skrze milostný vztah, který nemá šanci fungovat. Elder dostává díky poměru se starším, bohatším, kultivovanějším mužem šanci opustit kriminální dráhu i názory na právo silnějšího a místo ničení začíná poprvé něco tvořit a o něco se zajímat. Jeho konverze na gaye se dá chápat jako další projev odvržení otce, dle jehož vzoru žil doposud bez vědomí toho, kým sám je. Získává v Armandovi nového otce, ale žádá od něho víc.

Armando však prožil ve stínu svého traumatu pět dekád a otcův odkaz je už nesmazatelný. Netouží po fyzickém kontaktu, jen po synovi. Dvě podoby homosexuality – Elderova ve formě sebenalezení a Armandova vykonstruovaná sexuálním zneužíváním jako u farníků v Klubu Pabla Larraína – systematicky problematizují náš proces kategorizování, kdy si na první signální rádi řadíme jedince do škatulek, aby nás pak vyvedlo z míry, když z ní daný člověk vypadne a nejedná předvídatelným způsobem. Vigasův film založený na hře distance a blízkosti nás tak chce také vzdalovat od zjednodušujících stereotypů a zdánlivých pravd.

Scénář filmu Zdaleka, založený na námětu mistra spletitých narativů Guillerma Arriagy, je tentokrát působivý jakožto minimalistická hra kauzálních paradoxů uváděných do chodu tužbami, psychickými komplexy a nevyslovenými manipulacemi letmo načrtnutých postav. Vigasova kongeniální subtilní práce s mizanscénou a proměnlivostí ostrosti obrazu prohlubuje pocit z nerovnosti a nestability vztahu založeného na citové frustraci a nesouladu v tom, co každý z mužů od partnera čeká. Vigas postavy separuje střihem do oddělených záběrů, nebo v rámci jednoho záběru do odlišně zaostřených prostorových plánů. Konstantně proměnlivá ostrost obrazu jako by komentovala vnitřní postoje těžko čitelných osobností a byla nám nápovědou, zdali ke svému bezprostřednímu okolí zaujímají pozitivní, negativní či neutrální postoj, případně jestli pragmatická komunikace s ním přinese úspěšný či neúspěšný výsledek. Když nás postavy překvapují svými afekty a tím, jak jimi vypadávají z námi předpokládaných kategorií, je do obrazu filmu vtisknuta rozrušující předtucha, jak jejich vztah v každé své fázi už směřuje zcela jinam.