Netflix a spol. / Sbohem snům o univerzální videopůjčovně

Na podzim letošního vyšlo několik článků upozorňující na rapidní smrskávání katalogu Netflixu, jednoho z největších hráčů na poli streamování filmů a seriálů. O menším výběru se píše již nějakou dobu, zejména v důsledku investic do výroby vlastní tvorby oproti dřívějšímu skupování distribučních práv. Konkrétní čísla jsou však i tak překvapivá.

Za poslední čtyři roky klesl počet titulů v katalogu amerického Netflixu na polovinu^/1 a služba rozhodně neztrácí jen málo známé snímky. Podle zářijového průzkumu nabízí server jen 31 z 250 nejpopulárnějších filmů na databázi IMDb^/2, přičemž se většinou jedná o filmy staré jen několik let. Netflix samozřejmě nikdy neaspiroval na všeobjímající filmový archiv, jeho začátky v podobě videopůjčovny však implikovaly výběr pro každého filmového fanouška. Nabídku navíc neseškrtává pouze Netflix. K podobnému kroku přistoupilo i konkurenční Hulu, když tento rok neprodloužilo smlouvu na kolekci klasických filmů od společnosti Criterion. Hulu se přitom nemusí potýkat s masivními investicemi do výroby či skupováním licencí pro jednotlivá evropská teritoria. Důvod je tak třeba hledat jinde.

Za posledních několik let narostlo publikum využívající streaming v porovnání se sledováním klasického televizního programu natolik, že se hojně začalo uvažovat o trendu „cord cutting“ – tedy přestřihávání kabelů. Kabelové televize dominují v USA v oblasti vysílacích práv, což jim umožňuje prodávat přístup ke kanálům ve velkých balících za nemalé peníze. Streamovací servery tak zvolily přesně opačnou strategii jednotného předplatného za svůj kompletní obsah. Paradoxně však úspěch Netflixu, Hulu či Amazon Prime vedl k současnému omezování katalogů – práva na streamování převzatých titulů totiž výrazně zdražila. Vedle poptávky v tom hraje roli i fakt, že je často spravují právě konkurenční kabelovky. Zavedené společnosti se snaží získat na novém trhu svůj podíl, ať u skrze zisky z práv či zavedením vlastních serverů. Žádné odstřižení kabelů se tak nekoná, mediální společnosti naopak rozšiřují své pole působnosti a mohou jít ještě dál.

Streamovací servery totiž vzhledem ke zdražení práv opouštějí nezacílené katalogy a snaží se najít vlastní programování. Srovnání s televizní formou je nasnadě i kvůli jejich zaměření na seriály, které si zájem diváků udržují déle než filmy. Zároveň můžeme sledovat specializaci jednotlivých streamovacích služeb na určité exkluzivní obsahy a s nimi spojená publika. Mimo mileniálský Netflix je to třeba i menší Filmstruck zaměřený na cinefilní diváky nebo hororový Shudder.

Ve výsledku se žádná bitva streamu proti kabelu nepropuká. Velké servery s kabelovými společnostmi spolupracují (Netflix s Comcastem, Hulu s NBC, ABC a Fox) a navíc se stylizují do nových stanic. Běžný divák si tak pro sledování aktuálních seriálů a filmů bude muset předplácet více streamovacích služeb najednou, čímž vzniká prostor pro praxi známou již z prostředí kabelové televize, tedy pořizování víceprogramových balíků. Původní sen o streamingu jakožto virtuální videopůjčovně, jejíž police budou obsahovat tituly všemožných žánrů a studií, tak v podstatě končí. Nepočítáme-li půjčování jednotlivých snímků, které se lidem s větším zájmem o film zkrátka nevyplatí.

Poznámky:
1/ Viz. http://exstreamist.com/the-numer-of-titles-in-the-netflix-library-is-down-50-over-the-past-four-years.
2/ Viz http://www.streamingobserver.com/netflix-now-31-movies-imdbs-top-250-list.