Válka bez vítězů / Boj
Předchozí film Tobiase Lindholma Únos byl srovnáván s hollywoodským zpracováním téhož námětu (únos lodi somálskými piráty) v Kapitánu Phillipsovi. Boj zase vybízí ke komparaci s filmy Smrt čeká všude nebo Americký sniper, kde jde o muže, které válka připravuje o vnitřní rovnováhu a staví před morální dilemata. Se svými zámořskými kolegy sdílí Lindholm i pochybnosti vyplývající z dynamiky válečných konfliktů na Blízkém východě – trvají dlouho, jsou nepřehledné, zdánlivě neřešitelné. Dánský režisér a scenárista zároveň důsledněji rozvádí myšlenku, že válka pro mnohé vojáky v jiné formě pokračuje i po návratu do vlasti.
Dánského důstojníka Clause Pedersena i jeho manželku Marii sledujeme zprvu jako aktéry časosběrného dokumentu. Není jisté, který z potenciálních konfliktů se pro vyprávění stane ústředním. Striktní oddělení obou manželů během jejich společných telefonátů, kdy kamera po celý hovor sleduje jenom jednoho z herců, nicméně napovídá, že klíčový význam později sehraje komunikační mezera mezi dvěma vzdálenými světy. K dojmu uzavřených subsvětů s vlastními pravidly přispívá také slovník vojáků, kteří spolu komunikují v kódech a zkratkách, jež jsou civilistovi nesrozumitelné. Z neporozumění mezi partnery uvažujícími ve zcela odlišných dimenzích se těžiště vyprávění po hodině filmu přesouvá ke střetu člověka s represivním aparátem. Taktiky přežití, k nimž se uchyluje voják ostřelovaný nepřítelem, jsou náhle posuzovány dle paragrafů založených na zcela jiných principech. Není proto jisté, zda hlavní příčinu hrdinovy rostoucí úzkosti a odcizování se rodině představuje válečné trauma nebo teprve nutnost hájit svou kompetentnost před soudem poté, co je ze své mise předčasně odvolán a ztrácí dosavadní kontrolu.
Film, využívající ve velké míře autentických lokací, neherců a ruční kamery, přejímá observační estetiku dokumentů z válečných zón jako Restrepo nebo Armadillo a YouTube videí samotných vojáků. Kamera pohotově reaguje na pohyb postav, nečekané exploze nebo nepřátelskou střelbu a situuje nás po bok neméně zmatených hrdinů. Jejich boj o přežití je zároveň snímán se stejnou naléhavostí, jako matka pospíchající na pohotovost s přiotráveným dítětem. Zdánlivě neutrální pozorování ve skutečnosti přispívá k intenzivnějšímu napojení na postavy. O to komplikovanější je naše pozice, když sympatický manželský pár začne ohýbat pravdu podle svých potřeb. Poté, co jsou nám v první polovině poskytnuty důkazy, sami se ocitáme v rolích soudců. Naše rozhodování je paradoxně ztíženo nikoli nedostatkem, ale množstvím informací, které nám vyprávění poskytlo a které nám brání činit unáhlené soudy. Snímek tím ukazuje, že k diferenciovanějšímu vnímání světa je třeba pohledů z více stran.
Oproti mladé žalobkyni víme, jak zásadový dokáže Claus být v dodržování směrnic, když nejde o životy jeho mužů. Ačkoli za hlavní úkol své jednotky označit pomoc civilistům, afghánské rodině obávající se pomsty Tálibánu nedovolí přenocovat v bezpečí vojenského tábora. Se slovy útěchy a lahvemi pitné vody je posílá domů, kde jsou následujícího rána nalezeni mrtví. Podobné pochybnosti vyvolává zastřelení Afghánce na motorce pouze na základě domněnky, že se jedná o radikálního islamistu, následované morbidním vtipkováním nad jeho mrtvolou. Společně se scénami, v nichž Maria bez manželovy pomoci bojuje o důvěru a život svých tří dětí, dostáváme složitý propletenec vztahů a motivací, jenž nelze zjednodušit na otázku, zda Clausova žádost o vzdušnou podporu splňovala vojenské předpisy.
Dokumentární východiska Lindholmovy tvorby prozrazuje také rytmus vyprávění, uzpůsobený pravdivosti výpovědi. Přes svědomité nadřazování realistického efektu pečlivě zkonstruovanému dramatu však režisér občas podlehne pokušení předkládat „hotové“ pravdy a podřizovat jim slova a činy postav. Návodné dialogy se ale ztrácejí mezi scénami, které nic definitivního nesdělují, konstrukci významů nechávají na divákovi a vytvářejí svět založený na mnohem relativnějších výrocích, než v jakém žijí mnozí uživatelé sociálních sítí. V poslední z nich sedí Claus na zahradě vlastního domu a působí opuštěněji než během celého filmu. Válka pro něj skončila. Nelze ale určit, zda vítězstvím, nebo porážkou.