Chrlení rotaček, chrčení zdviží / Rytmus, tempo a přestávka jako atributy národního stylu

V brožuře Film a národnost porovnal Antonín Martin Brousil počátkem 40. let režii americkou, francouzskou, německou a ruskou. O americké píše: „Obrazy se míhají před námi v rytmu, který v sobě tají vzrušené tempo amerického života. Jízda autem, expresem, letadlem, zdvižemi, stíhání zločinců, bitky gangsterů s policií, závody, dostihy, katastrofy, ruch dopravních tepen mezi obludnými mrakodrapy, chrlení deníků rotačkami, to vše určuje zvláštní osobitý a neopakovatelný rytmus americkému filmovému dílu, stejně jako prudká, chrčivá a stručná angličtina Američanova; jeho volnost v životní soutěži určují psychologický typ zcela vyhraněný, takže k typu krajinnému a společenskému přistupuje ještě psychologický, který se přirozeně i ve filmu projevuje osobitě. Pro americkou filmovou režii je tedy příznačný bohatý pohyb, prudký rytmus ve střídání obrazů i dialogů, přesná vyhraněnost typů, až schematická, a zbystřený smysl pro věcnou realitu“.1/

Ve svém postřehu Brousil rozčlenil atributy, které určují rytmus a tempo filmu: rychlost akce (stíhání, bitky), rychlost pohybu v obraze (závody, dostihy, rotačky, dopravní tepny), včetně rychlosti dopravních prostředků (auto, expres, letadlo, zdviž), krátkost záběrů (obrazy se míhají) a jejich montáž (prudký...