Splněné zadání a ani o šupinu navíc / Hledá se Dory
Kdysi v animačním studiu Pixar platilo pravidlo, že sequely se nedělají, pokud tvůrci nemají na srdci něco opravdu důležitého, co v původním snímku nestihli říct. Toto hrdinské zvolání se však dnes potvrzuje jen na příkladu trilogie Toy Story. Všechny tři díly fungují jako samostatné, plnohodnotné filmy, které na sebe sice navazují, ale přitom samy sebe nevykrádají, ale naopak rozvíjejí. O filmech jako Auta 2 nebo Univerzita pro příšerky, které vytěžují velmi oblíbené franšízy, už to tvrdit nelze. Zatímco pokračování snímku Auta, společně se všemi seriály a spin-offy (Letadla, Cars Toon), působí jako reklama na jeden z nejvýnosnějších licenčních artiklů, sequel k filmu Příšerky s.r.o. už má nádech omylu, který opodstatňuje snad jen plnění přání akcionářů. Ale kde si stojí Hledá se Dory?
Oscarový režisér Andrew Stanton natočil v roce 2003 dobrodružný snímek o dvou rybičkách, v němž bylo všechno dobře. Rybí otec Marlin se vydává přes celý oceán zachránit svého jediného syna Nema, který se svou zakrnělou ploutvičkou poznává, že svět je nebezpečné místo. Za pomoci přátel, na něž při svém putování narazí, oba dojdou zjištění, že není třeba se bát, ale spíše věřit, a to jak sám sobě, tak svým blízkým.
Jedním z těch, kdo jim na cestě za sebepoznáním pomáhá, je i zapomětlivá rybička Dory. Její problém s krátkodobou pamětí je nejen zdrojem gagů a neočekávaných zvratů, které vedou hrdiny do nebezpečných situací a napínavých akčních scén, ale i sdělením, že pomoc přichází často od těch, od nichž byste ji čekali nejméně, a že síla a dobrota ukrytá uvnitř, je víc, než slabost a hendikep zjevný na povrchu. Hledá se Nemo skrze svět pestrobarevných antropomorfních ryb hovořil o složitém vztahu dětí a rodičů, ale také bavil a poskytoval nutné morální sdělení svěží a snesitelnou formou.
V případě Hledá se Dory už scénář nepůsobí tak původně a naléhavě. Inspirace vlastními problémy s výchovou dětí, v Hledá se Nemo tak patrná a životná, byla nahrazena logickou dramaturgickou úvahou – čí příběh z univerza korálového útesu lze ještě rozehrát. Dory s její vachrlatou pamětí tento prostor nabízí na první pohled. A jestliže Nemo vyprávěl o pátrání rodiče po dítěti, v případě Dory se nabídla možnost tento princip obrátit. Pro rybičku, která neví, co řekla před patnácti vteřinami, představuje plavba přes oceán cestu plnou výzev a pro scenáristy možností. Tvůrčí tým Pixaru v čele s Andrew Stantonem jich našel celou řadu, ale nedokázal se vyhnout schematičnosti.
Hledá se Dory patří samozřejmě k pokračováním nadprůměrným, obsahuje celou řadu dílčích nápadů, které jsou ojedinělé a režijně i technologicky dokonale provedené. Velká část příběhu se odehrává na souši v obřím mořském akváriu, které poskytuje nejen prostor pro představení různých vedlejších postav, ale nabízí výtvarníkům rozličná prostředí pro velkolepé a davové scény i líčení různých nástrah.
Zde do příběhu vstupuje asi nejzajímavější z nově příchozích, nervózní chobotnice Hank, na níž jsou vidět pokročilé schopnosti animátorů a inženýrů Pixaru, a která zároveň přináší do filmu dospělejší, chmurnější tón. Přes řadu brilantních scén s Hankem působí množství vedlejších figur poněkud nadbytečně. I když je každá pečlivě usazena do příběhu a posune děj dál svými schopnostmi či neschopnostmi, film se příliš často uchyluje ke statickým scénám zbytečně vleklých a tematicky se opakujících dialogů. Geniální díla Pixaru se dala poznat mimo jiné i podle toho, že ať je zastavíte v jakýkoli moment, máte před sebou vždy obraz, filmové okénko, které můžete okamžitě zarámovat a pověsit na zeď. V případě Hledá se Dory jich bohužel značnou část tvoří postavy stojící (potažmo plavoucí) vedle sebe v družném hovoru.
Ačkoli snímku nechybí nápadité akční sekvence, dojemné chvíle i trefné gagy, nepřekonává Stantonovo aktuální dílo originál. Je dokonale naplněným zadáním, které je řemeslně bravurně zkonstruováno, ale chybí mu původnost a vztah ke všednímu životu, který dělal z Hledá se Nemo něco víc než jen film o rybičkách. Hledá se Dory funguje jako nadprůměrná rodinná podívaná, ale mezi zásadní milníky kinematografie, ať už animované, nebo ne, se na rozdíl od některých starších filmů Pixaru řadit nemůže.