Tváří v tvář člověku / Návštěva
Dánský konceptuální umělec a režisér Michael Madsen se ve svém dokumentu Návštěva ptá představitelů NASA, OSN a odborníků na vesmírnou etiku na to, jak by společnost zareagovala na setkání s mimozemskou civilizací. Kontemplativní esej, který propojuje dokumentární film s prvky sci-fi však nepátrá po empirických důkazech o existenci vesmírných bytostí. Otázky určené zástupcům mimozemské rasy paradoxně směřují k podstatě člověka a lidské civilizace.
Zájem o globální otázky je pro Madsenovu tvorbu typický. Svědčí o tom jeho zamýšlená trilogie snímků Na věčnost o obřím úložišti radioaktivního odpadu, nahlíženém jako odkaz společnosti budoucím generacím, i plánovaná Odyssea, prozkoumávající téma osobní svobody. Návštěva odhaluje na střetu s neznámem zranitelnost, sebedestruktivnost a křehkost lidské rasy, která skrývá své nejistoty za neoblomnou víru ve vědecké poznání a zdání kontroly nad okolním světem. O to víc překvapuje skutečnost, že se člověk přes svou rozporuplnost staví do role morálního soudce. Může se zdát, že dokument představuje pouze obecně známé skutečnosti a stále se točí kolem stejných otázek, které nepřináší nová zjištění. Téma je však nahlíženo z neobvyklé, zcizující perspektivy. Režisér konceptuálním průlomem zviditelňuje obtížně uchopitelnou látku a formou hry s divákem i s protagonisty, které situuje do vymezené role účastníků fiktivní události, vyvolává potřebu hledání interpretací. Abstraktní a komplikované otázky, na něž neexistují jasné odpovědi, Madsenův tým přetváří do uměleckého tvaru, který oslovuje silou estetického účinku a interpretačním bohatstvím. Na rozdíl od rozhlasové dramatizace románu Válka světů H. G. Wellse, jejíž premiéra rozpoutala u veřejnosti paniku, sebereflexivní dokumentární esej neustále upozorňuje na to, že se zabývá hypotetickou situací. Cílem snímku, který proto nelze označit za mystifikaci, není zmást nebo vyděsit, ale představit modelovou situaci, jež divákovi umožní nahlédnout za horizont všednodenní reality. Intertextuální odkaz na ikonické spojení Straussova valčíku s Kubrickovým snímkem 2001: Vesmírná odysea, nebo úryvek Bowieho písně Space Oddity jsou hravou připomínkou melancholie, kterou v člověku od nepaměti vyvolává vesmír.
Nejintenzivnější scény snímku věnované pomyslné cestě jednoho z expertů vesmírnou lodí zdůrazňují dojmy kosmonauta, který se vznáší v temnotě a zažívá silný pocit jinakosti a přítomnosti něčeho nebo někoho dalšího. Cestu iracionální tmou podvědomí střídají scény s postavou ve skafandru, kráčející interiérem barokní knihovny, které odpoutaná kamera Heikkiho Färma a hudební kompozice jednoho z předních představitelů spirituálního minimalismu současnosti Arvo Pärta propůjčuje status chrámu. Právě cesta komnatami za poznáním a bloudění temnotou nabízejí symbolický přesah do oblasti duchovna. Kromě aluze na Solaris se tak dostáváme blízko k dalšímu z Tarkovského spirituálních filmů, Stalkerovi. Důvěrné a intenzivní pocity přítomnosti vyšší entity, která zná odpovědi na všechny životní otázky, též mohou připomínat prožitek boží existence. Ať už jde o mimozemšťany, nebo Boha, pro Madsena jsou to pouze společenské koncepty, které využívá jako nástroj k prozkoumávání světa.
Režisér, který v rozhovorech s novináři prozrazuje, že je ateista, tvrdí, že realitu nemůžeme poznat, pouze ji interpretovat. Relativizuje základní premisu poosvícenského racionalismu a odkrývá rysy postmoderního myšlení. Informace jsou to jediné, co člověk má. Jejich pravdivost je však otázkou úhlu pohledu, potažmo víry. Zatímco monumentální „qatsi“ trilogie Godfreye Reggia předkládá názorově vyhraněnou reflexi lidské společnosti, Madsen se odmítá stavět do pozice morální autority nalézající jednoznačné odpovědi. Naopak podniká napínavou cestu za poznáním.
Svými procházkami imaginární vesmírnou lodí, potažmo lidským podvědomím se Návštěva dotýká otázek, jež nedokáže zodpovědět ani náboženství, ani věda. Madsenovi se s fascinující přesvědčivostí podařilo vystihnout touhu západní společnosti po nalezení jasných odpovědí a zachytit kolektivní depresi následující po zjištění, že svět nelze ani racionálně uchopit ani kontrolovat.