ZagrebDox 2016 / Rodinná pouta v multiplexu

Snad s vědomím vlastního dozrání, nebo jako protiváhu k taktéž silně zastoupeným celospolečenským problémům migrace a války, se hlavní soutěž 12. ročníku festivalu dokumentárních filmů ZagrebDox stočila k osobním tématům stárnutí a na to navázaným rodinným vztahům. Hned tři tvůrci nasměrovali kameru k vlastním rodičům a bezprostředně dokumentovali krize, emoce a pozvolný proces ztrácení fyzických i psychických sil.

Natoč si svou matku

Tematickou linii stárnutí a rodinných vztahů předznamenal už samotný zahajovací film festivalu The Closer We Get (Čím jsme si blíže), v němž švýcarská režisérka Karen Guthrie řešila tátovo tajemné zmizení z rodiného života a zvláštní znovusetkání skrze matčinu mrtvici a pomalé umírání. Vizuální deník dospělé dcery vyvolal mezi návštěvníky diskuzi ohledně oprávněnosti šťourání do soukromí postiženého člověka, jehož souhlas s natáčením je vzhledem k jeho omezené svéprávnosti značně diskutabilní. Na divákovu komfortní zónu, uvyklou na formáty reality show, ovšem film neútočil ani tak zasáhováním do soukromí aktérů, jako spíše odhalováním jejich slabin, natolik lidských, že doslova provokovaly k reflexi vlastního svědomí. 

Silná přítomnost tvůrce před kamerou...